ECLI:CZ:US:2011:1.US.2710.11.1
sp. zn. I. ÚS 2710/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. W., zastoupeného JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou se sídlem Kroměříž, Blahoslavova 422, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2011, čj. 8 Tdo 540/2011 - 67, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2010, čj. 6 To 74/2010 - 2375, a rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 21. 6. 2010, čj. 61 T 18/2009 - 2254, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti D. W. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (dále též "odvolací soud") a rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť mu bylo údajně odepřeno předkládání a navrhování důkazů svědčících v jeho prospěch. Nebyl mu prokázán ani úmysl pomocníka spáchat trestný čin ani vědomost o úmyslu hlavního pachatele (jeho manželky) trestný čin spáchat. Soudy vyšly pouze z listinného důkazu o založení účtu, což podle názoru stěžovatele nezakládá zjištění, že o trestné činnosti své manželky věděl.
Z připojených rozhodnutí vyplývá zjištění, že rozsudkem soudu prvního stupně byl stěžovatel uznán vinným pomocí k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) k §248 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen "TrZ"). Skutku se dopustil úmyslným poskytnutím pomoci své manželce (obviněné) J. W. spáchat trestný čin zpronevěry odstraněním překážky bránící nezákonnému převodu finančních prostředků z účtu společnosti Správa a údržba silnic Zlínska, pro kterou obviněná pracovala jako účetní. Odstranění překážky spočívalo ve zřízení bankovního účtu po dohodě s manželkou. Na tento účet obviněná J. W. hned od následujícího dne převáděla různé finanční částky z účtu označené společnosti. Od října 2007 do března 2008 tak převedla cca dva miliony korun, které stěžovatel následně použil jako vlastní. Za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou čtyř let. Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto a jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti podána osobou zjevně neoprávněnou.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy nevzaly, při odsouzení stěžovatele, za základ pouze listinný důkaz v podobě založení bankovního účtu, ale další důkazy, které vytvořily nepřerušený řetězec umožňující dospět k odůvodněnému závěru o minimálním srozumění stěžovatele s přisvojením si finančních prostředků získaných jeho manželkou z účtu zmíněné společnosti. K tomu jí stěžovatel pomohl, po vzájemné dohodě, založením zmíněného účtu.
Subjektivní stránka, byť stěžovatel po celou dobu trestního řízení nevypovídal, vyplynula z provedených důkazů. Soudy poukázaly na skutečnost, že k převodu první z řady finančních částek došlo hned následující den po založení bankovního účtu. Stěžovatel si musel být vědom, že na jeho účet přicházejí značné částky z účtu společnosti, k níž nemá žádné vazby, na rozdíl od jeho manželky. Přesto takto převedené finanční částky užíval jako vlastní. S manželkou žil ve fungujícím manželství, proto nemohl nevědět, že jeho manželka vykonává pro uvedenou společnost činnost účetní. To vše za situace tíživé ekonomické situace jejich rodiny, protože na majetek jeho samotného, tak i manželky, byla vedena celá řada exekucí. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na pečlivou a podrobnou argumentaci obecných soudů, včetně usnesení Nejvyššího soudu. Ten m.j. poukázal na to, že v žádném případě nešlo o prosté, tedy beztrestné založení běžného účtu, jak tvrdil stěžovatel, nýbrž se zjevně jednalo o součást promyšlené a předem naplánované trestné činnosti (str. 42 - 43 rozsudku soudu prvního stupně, str. 43 - 44 rozsudku odvolacího soudu, str. 11 - 13 usnesení Nejvyššího soudu).
Pokud stěžovatel navrhl zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů v celém rozsahu, tj. i výroků, které se týkaly dalších obviněných, je v této části ústavní stížnost návrhem podaným osobou neoprávněnou. Stěžovatel totiž není oprávněn k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, resp. proti výrokům, kterými (již z logiky věci) nebylo a ani nemohlo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv [§43 odst. 1 písm. c) ve spojení s §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a zčásti jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu