ECLI:CZ:US:2011:1.US.2741.11.1
sp. zn. I. ÚS 2741/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele S. T., zastoupeného Mgr. Michalem Burešem, advokátem advokátní kanceláře BUREŠ MAGLIA, se sídlem Bělehradská 14, Karlovy Vary, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 4 T 73/2008-134 ze dne 28. 4. 2011 a proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 6 To 311/2011 ze dne 27. 6. 2011, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti podle §79 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Opírá ji zejména o následující důvody:
Trestním příkazem č. j. 4 T 73/2008-87 ze dne 26. 6. 2008 vydaným Okresním soudem v Karlových Varech byl stěžovatel odsouzen za trestný čin úvěrového podvodu k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Zároveň mu byla uložena povinnost uhradit během zkušební doby způsobenou škodu. Dne 28. 4. 2011 vydal Okresní soud v Karlových Varech usnesení č. j. 4 T 73/2008-134, kterým rozhodl o přeměně podmíněného trestu na trest nepodmíněný v délce trvání deseti měsíců. Proti citovanému usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou (podle svého tvrzení) dne 20. 6. 2011 doplnil. Krajský soud v Plzni však dne 27. 6. 2011 vydal usnesení pod sp. zn. 6 To 311/2011, kterým stížnost stěžovatele zamítl.
Stěžovatel nesouhlasí se závěry obou napadených usnesení o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný, především se způsobem, jak k nutnosti přeměny oba soudy dospěly.
Stěžovatel má za to, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článku 90 Ústavy a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Okresní soud v Karlových Varech totiž rozhodl o přeměně trestu, byť "jediným důvodem pro závěr o neosvědčení se", bylo nedodržení povinnosti stěžovatele nahradit způsobenou škodu, která mu byla uložena trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 4 T 73/2008-87 ze dne 26. 6. 2008. Při zkoumání dodržení podmínek stanovených trestním příkazem se soud prvního stupně zabýval pouze zjištěním pracovněprávní historie stěžovatele a tím, že stěžovatel je kuřák; v případě, že by si nekoupil cigarety, mohl by prý poškozenému uhradit částku kolem 50.000,- Kč. Celé své rozhodnutí tak prvostupňový soud postavil pouze na vlastním vyjádření stěžovatele, že kouří.
Podle stěžovatele Krajský soud v Plzni zcela převzal závěr soudu prvního stupně, že stěžovatel ve zkušební době nic nezaplatil, aniž by se jakkoliv vyjádřil k jeho tvrzení a důkazům, že na úhradu dluhu zaplatil několik splátek v rámci exekučního řízení. Soudy obou stupňů se tedy v souvislosti s úvahou o přeměně trestu zabývaly jedinou okolností, a to rozsahem splacení dluhu, aniž přitom jakkoliv zhodnotily i ostatní stěžovatelem tvrzené a prokazované skutečnosti. Stěžovatel v této souvislosti zejména uvádí, že už od patnácti let se psychiatricky léčí pro periodickou depresivní poruchu. V roce 2007 prodělal přeměnu pohlaví. Proces přeměny pohlaví není v žádném případě jednoduchý a je spojen s mnoha úskalími ovlivňujícími osobnostní stránku a psychiku stěžovatele. Stěžovatel též z tohoto důvodu podstoupil - před nástupem výkonu trestu - psychiatrické vyšetření u MUDr. K. M., který ve své zprávě mimo jiné konstatuje nutnost jeho intenzivní léčby. Skutečnost, že prodělal změnu pohlaví, byla oběma soudům známa. I bez hlubších medicínských znalostí je podle stěžovatele zřejmé, že u člověka, jenž prodělal změnu pohlaví, je třeba pečlivě zvážit, zda jeho umístění do mužské věznice nebude mít trvalé následky na jeho zdraví.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy stěžovatel Ústavnímu soudu navrhuje, aby v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů zrušil a aby vydal usnesení, jímž by odložil vykonatelnost usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 4 T 73/2008-134 ze dne 28. 4. 2011 o přeměně trestu.
II.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 4 T 73/2008. Zjistil, že uvedený soud rozhodl usnesením 28. 4. 2011, č. j. 4 T 73/2008-134, tak, že podle §83 odst. 1 trestního zákoníku vykoná stěžovatel trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 4 T 73/2008-87 ze dne 26. 6. 2008. Podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku byl stěžovatel pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. V odůvodnění uvedeného usnesení okresní soud zejména uvedl, že stěžovatel byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 6. 2008, č. j. 4 T 73/2008-87, pro trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 3 trestního zákona k trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců, a výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Zároveň byla stěžovateli uložena povinnost uhradit ve zkušební době podmíněného odsouzení způsobenou škodu.
Stěžovatel - podle okresního soudu - do doby jeho rozhodování neuhradil způsobenou škodu, nepodnikl žádné kroky k její úhradě, a to i přesto, že pravidelně pracoval, byť se mu jeho příjem zdál nízký. Soud uvedl, že kdyby byl nekouřil 5 až 10 cigaret denně, mohl by do rozhodnutí soudu uhradit poškozenému částku okolo 50.000,- Kč. Podle soudu je tedy zřejmé, že stěžovatel nevyhověl uloženým podmínkám a ve zkušební době podmíněného odsouzení způsobenou škodu neuhradil. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel po dobu téměř tří let ignoroval povinnost uhradit škodu způsobenou svým trestním jednání, byť byl převážnou dobu zaměstnán a dosahoval pravidelných příjmů, nevyužil okresní soud ustanovení §83 odst. 1 písm. a) až c) a rozhodl tak, jak je shora uvedeno.
Ke stížnosti stěžovatele Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 6 To 311/2011, rozhodl tak, že stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Zcela se totiž ztotožnil s argumentem soudu prvního stupně, že stěžovatel po celou zkušební dobu ignoroval povinnost uhradit škodu způsobenou trestným činem, byť v několika zaměstnáních brigádnicky pracoval. Poškozeného nekontaktoval, ani se nepokusil dohodnout způsob náhrady škody, jako například splátkový kalendář. Proto okresní soud - podle krajského soudu - nepochybil, jestliže rozhodl, že stěžovatel vykoná původně podmíněně uložený trest odnětí svobody.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují v souladu s ústavními předpisy. Není tedy oprávněn jakkoliv ingerovat do oblasti, vyhrazené obecným soudům, jelikož by tak překročil své kompetence a nepřípustně by zasáhl zejména do zásady volného hodnocení důkazů těmito soudy a tím i do jejich ústavně garantované nezávislosti.
Oba soudy - podle přesvědčení Ústavního soudu - postupovaly ve zkoumaném případě v souladu se základními zásadami trestního řízení a žádná základní práva stěžovatele neporušily. Věc byla projednána v přiměřené lhůtě. Nic nenasvědčuje tomu, že by ve spravedlivém soudním řízení nebylo možné učinit závěr, že se stěžovatel ve smyslu §83 trestního zákoníku neosvědčil. Jak plyne z vyžádaného soudního spisu, v řízení před soudem prvního stupně (z něhož vzešlo i jeho ústavní stížností napadené rozhodnutí) stěžovatel neprojevil znatelnější snahu či lítost nad tím, že se ani nepokusil, byť v nepatrných ale pravidelných částkách, jím způsobenou a důkladně promyšlenou škodu odčinit (srov. k tomu č.l. 131 a 132). Teprve až ke své stížnosti proti uvedenému usnesení předložil stěžovatel tři doklady, z nichž plyne, že na účet poškozené společnosti ČSOB Leasing, a. s., poukázal částku v celkové výší 8.000,- Kč (srov. č.l. 140); sám uvedl, že to však bylo cestou exekučního řízení. Leč, svým činem způsobil škodu ve výši 143.000,- Kč (srov. č.l. 87). Všechny ostatní doklady, jimiž stěžovatel patrně hodlal prokázat svoji snahu uhrazovat škodu či svoji tvrzenou nedobrou sociální situaci, nechal okresnímu soudu doručit až po vynesení ústavní stížností napadeného odvolacího rozhodnutí (srov. č.l. 149 a tam otištěné razítko Okresního soudu v Karlových Varech osvědčující přijetí dokumentu ze dne 1. 7. 2011). Ústavnost napadeného usnesení soudu tím dotčena není.
Pokud stěžovatel v této souvislosti napadá argumentaci okresního soudu, že zbytné prostředky ve zkušební době měl, mohl-li se oddávat kouření, pak na tomto konstatování - podle mínění Ústavního soudu - napadená rozhodnutí nestojí. Prioritní pro obě napadená rozhodnutí je naopak to, že stěžovatel na způsobenou škodu v podstatě neuhradil ničeho.
Pokud stěžovatel konečně namítá, že výkon trestu ohrožuje jeho zdraví, pak touto námitkou se Ústavní soud, i vzhledem k předmětu řízení, z něhož ústavní stížností napadená rozhodnutí vzešla, zabývat nemohl. Může k tomu konstatovat snad jen to, že stěžovateli je i ve výkonu trestu odnětí svobody dostupná lékařská péče, jež je jistě sto ve všech ohledech na jeho aktuální zdravotní stav reagovat.
Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí nemají povahu svévole a mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry není dán ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Lze si sice představit, že zejména odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu mohlo být úplnější a přesvědčivější, leč - jak je patrno z argumentace shora - tento nedostatek nezachází tak daleko, že by dosáhl roviny ústavnosti.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Z toho důvodu nemohl rovněž vyhovět stěžovatelovu návrhu na odklad vykonatelnosti ve smyslu §79 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu