ECLI:CZ:US:2011:1.US.2920.11.1
sp. zn. I. ÚS 2920/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. Z., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Dr. Bureše 1185/1, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2010, čj. 11 C 104/2010 - 60, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2011, čj. 1 Co 91/2011 - 89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o ochranu osobnosti, ve kterém byla, podle jeho tvrzení, porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s článkem 10 odst. 1 a 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a též čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel uvedl, že se žalobou, podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, domáhal poskytnutí morální satisfakce za zjevně neopodstatněná a nepodložená obvinění ze strany žalovaných. V žalobě poukázal na to, že tato obvinění byla jen součástí jejich déletrvajícího šikanózního postupu vůči jeho osobě, spočívajícího v celé řadě oznámení na orgány veřejné správy proti jeho osobě, přičemž v případě obvinění, které se stalo předmětem řízení o ochranu osobnosti, bylo správní řízení, vedené Magistrátem města České Budějovice, pro neopodstatněnost zastaveno a podnět žalovaných odložen.
Jak vyplývá z připojených rozhodnutí, Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, kterou požadoval, aby mu první žalovaný zaplatil 20.000,- Kč, druhý žalovaný 30.000,- Kč a třetí žalovaný 15.000,- Kč. O odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že rozsudek krajského soudu ve věci samé potvrdil. Vyšel ze zjištění, že žalovaní podali stížnost na stěžovatele pro rušení nočního klidu, což vedlo k projednání přestupku. Obecní úřad ve Starých Hodějovicích postoupil věc Magistrátu města České Budějovice, správnímu odboru - oddělení přestupků. Stěžovatel i žalovaní, kteří bydlí v blízkém sousedství, pak podali potřebná vysvětlení v uvedené věci, kterou poté magistrát dne 8. 2. 2008 odložil z důvodů důkazní nouze. Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, dospěl k názoru, že základním předpokladem odpovědnosti podle §13 občanského zákoníku je existence zásahu do práv chráněných v §11 a násl. občanského zákoníku. Neoprávněným zásahem nejsou takové projevy, které podle obsahu, formy a cíle je možné považovat za upozornění, podněty nebo žádosti o objasnění a prošetření určitých okolností, byly-li učiněny v prostředí oprávněném věc řešit. Obecné soudy uzavřely, že v projednávané věci jde právě o takový případ. Zmíněnou stížnost na rušení nočního klidu nelze považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv stěžovatele.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry soudu prvního a druhého stupně, ve shodném smyslu a rozsahu, jak argumentoval již v řízení před těmito soudy. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR).
Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Po posouzení ústavnosti postupu odvolacího soudu lze uzavřít, že k porušení žádného základního práva stěžovatele nedošlo. Obecné soudy obou stupňů řádně a srozumitelně odůvodnily, z jakých důvodů nepovažují stížnost podanou žalovanými proti stěžovateli za zásah do jeho osobnostních práv. Ústavní soud v předmětné věci neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. V podrobnostech lze jen odkázat na jasné a přehledné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu