ECLI:CZ:US:2011:1.US.2949.11.1
sp. zn. I. ÚS 2949/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci stěžovatele F. D., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 11 Tdo 55/2011, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 42 To 117/2010, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 2. 2010, čj. 1 T 257/2009 - 424, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním označeným jako "Žádost II. ÚS 1797/2009" ze dne 2. 10. 2011, F. D. (dále jen "stěžovatel") podal stížnost "ohledně jeho odsouzení Okresním soudem v Jihlavě za trestný čin loupeže".
Ústavní soud ze své evidence zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele vedená pod sp. zn. II. ÚS 1797/2009, byla odmítnuta již dne 24. 9. 2009 z důvodu zjevné neopodstatněnosti a týkala se jeho vzetí do vazby v trestním řízení, které napadl shora označeným podáním. Vzhledem k tomu, že se podání vždy posuzuje podle svého obsahu, a nikoli označení, dospěl Ústavní soud, po jeho prostudování, k závěru, že stěžovatel požaduje přezkoumání rozhodnutí vydaných v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě. Zmíněný okresní soud v reakci na dotaz Ústavního soudu uvedl, že stěžovatel byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 1 T 257/2009, uznán vinným trestným činem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání stěžovatele zamítl Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 42 To 117/2010. Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 11 Tdo 55/2011, odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §72 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Zejména se jedná o ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani zmíněnou lhůtu prodloužit [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Posledním rozhodnutím ve věci stěžovatele bylo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 11 Tdo 55/2011, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání. Podle sdělení Okresního soudu v Jihlavě bylo označené usnesení Nejvyššího soudu stěžovateli i jeho obhájci Mgr. R. J. doručeno dne 17. 3. 2011. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti označeným rozhodnutím obecných soudů počala běžet dne 18. 3. 2011. Své podání stěžovatel učinil prostřednictvím České pošty, s. p., dne 3. 10. 2011, tedy zjevně po šedesátidenní zákonné lhůtě (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podání stěžovatele odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem. Skutečnost, že podání nebylo možno z důvodu jeho opožděnosti meritorně projednat, byla důvodem i k tomu, že Ústavní soud již nevyzýval stěžovatele k odstranění vad jeho podání, zejména chybějícího právního zastoupení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu