ECLI:CZ:US:2011:1.US.3326.10.2
sp. zn. I. ÚS 3326/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Mgr. Václavem Knotkem, advokátem se sídlem V Závětří 4, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 28 Co 414/2010, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 26 C 292/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 24. 11. 2010 ústavní stížnost stěžovatele.
Ústavní stížnost stěžovatele však nesplňovala zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel např. nebyl zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel byl přípisem Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010 (doručeným mu dne 3. 12. 2010) vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě 20 dnů. V podrobném poučení bylo stěžovateli mimo jiné vysvětleno, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, že sama ústavní stížnost musí být advokátem sepsána a že Ústavní soud sám není oprávněn sám určit zástupce z řad advokátů. Stěžovateli bylo též sděleno, že neodstraní-li vady ústavní stížnosti v určené lhůtě, bude Ústavní soud nucen jeho návrh odmítnout.
Lhůta stěžovateli poskytnutá však uplynula marně. Ani do dnešního dne stěžovatel nedostatky svého podání neodstranil.
Dne 23. 12. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena žádost advokáta stěžovatele, jíž požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti na dobu dvou měsíců.
K jejímu prodloužení však Ústavní soud důvod neshledal.
Stěžovatel P. C. byl v předcházejících řízeních jím vyvolaných opakovaně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen (srov. např. řízení pod sp. zn. IV. ÚS 847/10, III. ÚS 1150/10).
Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým. Právní předpisy (tedy i zákon o Ústavním soudu) je třeba interpretovat a aplikovat tak, aby se zabránilo jejich zneužívání.
Z uvedeného plyne, že Ústavní soud by byl mohl opodstatněně odmítnout ústavní stížnost v intencích ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, aniž by byl stěžovatele k odstranění vad vůbec vyzýval. Nicméně, Ústavní soud projevil jistou dobrou vůli a poskytl stěžovateli - jak již bylo uvedeno - lhůtu 20 dnů k odstranění vad ústavní stížnosti.
Vzdor tomu však stěžovatel vady ústavní stížnosti neodstranil, a to nejen ve stanovené lhůtě, leč ani do dnešního dne. Tedy lhůta k odstranění vad ústavní stížnosti byla stěžovateli Ústavním soudem navíc fakticky prodloužena, a to dokonce o relativně dlouhých 30 dnů, neboť jeho ústavní stížnost nebyla odmítnuta ihned po marném uplynutí lhůty stanovené.
Ústavní soud proto rozhodl v intencích ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 25. ledna 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj