ECLI:CZ:US:2011:1.US.3464.11.1
sp. zn. I. ÚS 3464/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. listopadu 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Bc. H. M., bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 1. 2011 sp. zn. 10 C 49/2008 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 22 Co 326/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k Ústavnímu soudu prostřednictvím veřejné datové sítě s platným kvalifikovaným certifikátem dne 18. 11. 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání. Stěžovatelčino podání vykazovalo řadu formálních a obsahových vad (absentovalo v něm označení základních práv, která měla být napadenými rozhodnutími porušena, postrádalo jakoukoliv argumentaci stran porušení základních práv, stěžovatelka nebyla právně zastoupena).
Z předchozích řízení před Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatelka byla dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Ústavní soud již stěžovatelku vyzýval k odstranění vad návrhu spočívajících v nedostatku právního zastoupení (sp. zn. IV. ÚS 1969/11) a z dalších řízení vedených stěžovatelkou plyne závěr, že tato zákonná povinnost jí je zjevně známa (viz řízení sp. zn. I. ÚS 292/05, sp. zn. I. ÚS 3192/10, sp. zn. II. ÚS 3041/11). Za zmíněnou dobu byla tedy stěžovatelka opakovaně a dostatečně informována o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem, a aby byla v řízení o ní advokátem také zastoupena. Tyto požadavky kladené zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem jsou stěžovatelce nepochybně známy již nejméně od roku 2005.
V řízení o ústavní stížnosti nelze považovat za nevyhnutelnou podmínku, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zákonný požadavek, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2107/07 nebo sp. zn. I. ÚS 337/09), obzvláště pak za situace, kdy ústavní stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí, které není způsobilé s konečnou platností rozhodovat o právech a povinnostech stěžovatelky.
Nadto, stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadené rozhodnutí krajského soudu jí bylo doručeno dne 20. 9. 2011, lhůta k podání ústavní stížnosti tak skončila dne 21. 11. 2011. Stěžovatelka podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu dne 18. 11. 2011, tedy na samém konci zákonem stanovené 60-ti denní lhůty, přičemž nejen, že nebyla právně zastoupena, ale její ústavní stížnost nesplňovala ani minimální požadavky na ni kladené zákonem. Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatelka zvýhodňována oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Proto soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, za přiměřeného použití ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2011
Eliška Wagnerová, v. r.
soudce zpravodaj