ECLI:CZ:US:2011:1.US.3586.10.1
sp. zn. I. ÚS 3586/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti P. N., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2010 č. j. 20 Cdo 2377/2010-130, za účasti Nejvyššího soudu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 16. 12. 2010 (dáno k poštovní přepravě dne 15. 12. 2010) postoupil Nejvyšší soud Ústavnímu soudu návrh stěžovatele, kterým brojí proti v záhlaví tohoto usnesení specifikovanému rozhodnutí a domáhá se, aby Ústavní soud rozhodl ve věci otázky včasnosti stěžovatelova odvolání.
K posouzení včasnosti ústavní stížnosti dotazem na Okresní soud v Olomouci ke sp. zn. 47 Nc 7556/2008 Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 8. 10. 2010.
Ústavní soud předně konstatuje, že není součástí soustavy obecných soudů a že řízení o ústavní stížnosti je podle ustálené judikatury zahájeno doručením návrhu (výhradně) Ústavnímu soudu. Doručení ústavní stížnosti jinému státnímu orgánu tak nemá účinky zahájení řízení před Ústavním soudem a zachování šedesátidenní lhůty, kterou §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyžaduje, se posoudí podle okamžiku skutečného doručení Ústavnímu soudu (obvyklými prostředky).
V nyní předložené věci je zřejmé, že stěžovatel doručil ústavní stížnost nesprávnému orgánu, který následně ústavní stížnost Ústavnímu soudu postoupil. Pokud byla ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu až dne 16. 12. 2010, resp. dána k poštovní přepravě dne 15. 12. 2010, stalo se tak po uplynutí šedesátidenní lhůty plynoucí podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Nadto Ústavní soud na okraj zmiňuje, že ústavní stížnost byla stěžovatelem směřována i na Nejvyšší soud již po uvedené lhůtě, která skončila dne 7. 12. 2010, proto ani při bezprostředním vyřízení věci ze strany Nejvyššího soudu obratem by stěžovatelova ústavní stížnost nemohla být posouzena jako včasná.
Vzhledem k uvedeným zjištěním Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vad ústavní stížnosti.
Ústavní soud proto rozhodl o odmítnutí návrhu podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. 2. 2011
Ivana Janů v. r.
soudce zpravodaj