ECLI:CZ:US:2011:1.US.392.11.1
sp. zn. I. ÚS 392/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Mgr. K. H., zastoupeného Mgr. Barborou Dvořákovou, advokátkou se sídlem Praha 1, V Kolkovně 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2010, čj. 35 Co 541/2010 - 121, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým Městský soud v Praze odmítl jeho odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 10. 2010, čj. 11 C 181/2008 - 101. Podle stěžovatele usnesení, jímž předseda senátu rozhodne o návrzích na doplnění protokolu, nejsou těmi typy rozhodnutí, jimiž se vede řízení a u nichž není, ve smyslu §202 odst. 1 písm. a) OSŘ, odvolání přípustné. Vzhledem k tomu že městský soud odůvodnil odmítnutí odvolání pouhým odkazem na teoretické právní názory, porušil jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu shora označeného usnesení Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že jím bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o tom, že námitka proti znění protokolu o výslechu svědka, sepsaného dne 9. 9. 2010, kterou vznesl stěžovatel svým podáním ze dne 21. 9. 2010, není důvodná. V odvolání stěžovatel vyvracel důvody, na kterých soud prvního stupně založil svůj závěr o nedůvodnosti vznesené námitky. Odvolací soud odkázal na ustanovení §202 odst. 1 OSŘ s tím, že se jedná o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, takže proti němu není odvolání přípustné a nejedná se o rozhodnutí, které by mělo přímý vliv na rozhodnutí ve věci samé.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda je ústavní stížnost přípustná. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V předmětné věci probíhá řízení o žalobě na vyklizení bytu. Soud průběh řízení protokoluje a případně rozhoduje usnesením o námitkách proti znění protokolu. Proti takovému usnesení není, podle §202 odst. 1 písm. a) OSŘ, odvolání přípustné, neboť se jedná o typ usnesení, jímž se pouze upravuje vedení řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé. Nejedná se tedy o pravomocné rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by teprve byla přípustná ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Za této procesní situace je stěžovatelova ústavní stížnost předčasná, protože mu zůstává k dispozici celý soudní proces, ve kterém má mít možnost hájit svá práva.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Proto ji soudce zpravodaj odmítl usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o č. 182/1993 Sb., Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu