ECLI:CZ:US:2011:1.US.504.11.1
sp. zn. I. ÚS 504/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem se sídlem Praha 1, Královodvorská 16, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. 6 C 1284/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, kterým mělo být porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Shora označeným rozsudkem mu bylo uloženo zaplatit částku odpovídající přirážce k jízdnému za porušení přepravní smlouvy a náklady řízení.
Ve věci soud nejprve rozhodl platebním rozkazem, který byl poté zrušen, neboť se mu nepodařilo doručit do vlastních rukou. Následně mu byla usnesením ustanovena opatrovnice s odůvodněním, že se nezdržuje na adrese svého trvalého bydliště a nepřebírá poštu, byl tedy shledán osobou neznámého pobytu. Soud neprováděl žádná šetření, omezil se pouze na dotaz na evidenci obyvatel a vězňů.
Ustanovená opatrovnice stěžovatele řádně nezastupovala, nečinila žádné úkony, návrhy na dokazování, ani jinak nehájila jeho zájmy. Její činnost se omezila pouze na přebírání pošty. Postup soudu nebyl v souladu se zásadou vyhledávací a je v rozporu s ustanovením §29 odst. 3 OSŘ. Ustanovená opatrovnice je zaměstnankyní soudu, je zde tedy zřejmý střet zájmů. O existenci napadeného rozsudku se dozvěděl až dne 15. prosince 2010 ze sdělení zaměstnankyně Obvodního soudu pro Prahu 8 o vykonávacím řízení, vedeném pod sp. zn. 42 Nc 1845/2009.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, že v jeho věci byly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovníka, přičemž opodstatněnost svého názoru odvozuje i odkazem na relevantní judikaturu Ústavního soudu. Stěžovatelem citovaná judikatura je však následkem změny, k níž došlo zákonem č. 7/2009 Sb., kterým byl s účinností od 1. července 2009 změněn občanský soudní řád, v jeho věci již zjevně nepoužitelná.
Uvedenou novelizací došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení v otázce opravných prostředků proti postupu obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. Podle §229 odst. 1 písm. h) OSŘ, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., tak může účastník řízení napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady, žalobou pro zmatečnost ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se o napadeném rozhodnutí dozvěděl.
Pokud tedy stěžovatel v ústavní stížnosti namítá neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka, nevyužil, ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení, procesní prostředek, který je nutno využít za účelem obrany jeho práv předtím, než se může se svou ústavní stížností na Ústavní soud obrátit. Jeho ústavní stížnost je tak předčasná.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu