ECLI:CZ:US:2011:1.US.517.11.1
sp. zn. I. ÚS 517/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem se sídlem Praha 1, Královodvorská 16, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 6 C 2787/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti navrhl zrušení shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, kterým mělo dojít k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu, konkrétně článků 36 odst. 1, 37 odst. 3 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným rozsudkem mu bylo uloženo zaplatit částku odpovídající přirážce k jízdnému za porušení přepravní smlouvy, náklady právního zastoupení oprávněného a nalézacího řízení. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který byl následně zrušen, neboť se mu nepodařilo doručit do vlastních rukou. Proto mu byla usnesením ustanovena opatrovnice s odůvodněním, že se nezdržuje na adrese svého trvalého bydliště a nepřebírá poštu. Soud přitom neprováděl žádná šetření, omezil se pouze na dotaz na evidenci obyvatel a vězňů. Ustanovená opatrovnice jej řádně nezastupovala, nečinila žádné úkony, nijak nehájila jeho zájmy. Její činnost se omezovala pouze na přebírání pošty. Postup soudu nebyl v souladu se zásadou vyhledávací, neboť ustanovení opatrovníka je možné jen v souladu s ustanovením §29 odst. 3 OSŘ. Ustanovená opatrovnice je navíc zaměstnankyní soudu, je zde tedy zřejmý střet zájmů.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není. Podle ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Stěžovatel se především mýlí, pokud odkazuje na dřívější judikaturu Ústavního soudu v otázce předpokladů pro ustanovení opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo těm, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, neboť ta se v důsledku přijetí zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění občanský soudní řád a další související zákony, účinného od 1. července 2009, stala v jeho věci nepoužitelnou.
Citovanou novelou došlo ke změně procesních pravidel občanského soudního řízení, spočívající v tom, že podle §229 odst. 1 písm. h) OSŘ může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, v případě, jestliže mu byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. K tomu má lhůtu 3 měsíců od doby, kdy se o napadeném rozhodnutí dozvěděl.
Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatel, ačkoliv brojí proti ustanovení opatrovníka, respektive dovozuje nedostatek k tomu existujících předpokladů, však tento opravný prostředek nevyužil.
Nevyužil tak ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení procesní prostředek, který je nutno čerpat za účelem obrany jeho práv předtím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud. Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu