ECLI:CZ:US:2011:1.US.56.11.1
sp. zn. I. ÚS 56/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. K. P., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Brno, Dlážděná 12c, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 18. 8. 2009, čj. 40 Co 138/2008 - 189, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2010, čj. 20 Cdo 3908/2010 - 334, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž prvým Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci stěžovateli, jako znalci, přiznal znalečné pouze ve výši 2.463,- Kč, ač stěžovatel požadoval celkem 7.295,50 Kč. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.
V ústavní stížnosti uvedl, že vypracoval pro Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") znalecký posudek, za který mu zmíněný soud přiznal znalečné ve výši 2.463,- Kč, což odůvodnil nekvalitností posudku. Poté ustanovil k vypracování nového znaleckého posudku Kriminalistický ústav Praha, který jinými slovy vyjádřil v závěru posudku v podstatě stejný závěr jako stěžovatel. Stěžovatel považuje nepřiznaný rozdíl ve znalečném ve výši 4.806,50 Kč za újmu, která dosahuje ústavně právní úrovně v porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ze shora označeného usnesení krajského soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zmíněnému soudu vyúčtoval znalečné ve výši 4.926,- Kč za znalecký posudek a 2.369,50 Kč za jeho doplněk, celkem tedy 7.295,50 Kč. Jednalo se o znalecký posudek z oboru písmoznalectví, ke zjištění pravosti vlastnoručního podpisu povinné. Krajský soud přiznal stěžovateli pouze znalečné ve výši 2.463,- Kč. Poukázal na vyhlášku č. 37/1967 Sb., podle níž může být odměna mimořádně snížena, jestliže znalec provedl úkon opožděně nebo nekvalitně. V daném případě krajský soud nepovažoval rozsah práce fakturované znalcem za oprávněný, neboť splnění zadaného úkolu bylo provedeno nekvalitně a bylo nedostačující pro posouzení pravosti podpisu. Proto podle §27 odst. 1 vyhlášky č. 37/1967 Sb. snížil stěžovatelem požadované znalečné o 50 % požadované částky a za doplněk ke znaleckému posudku mu odměnu nepřiznal vůbec.
Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné s odůvodněním, že usnesení o znalečném není rozhodnutím ve věci samé.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti jednak polemizuje se závěry krajského soudu o kvalitě jeho znaleckého posudku, jednak vyjadřuje nesouhlas se skutečností, že proti usnesení krajského soudu o znalečném nelze podat žádný opravný prostředek. Nejvyššímu soudu vytkl, že se jeho dovoláním vůbec nezabýval, protože neshledal v dané věci otázku zásadního právního významu.
Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho posláním je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech nebo mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána.
Na základě argumentů stěžovatele Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a v rozhodování obecných soudů neshledal žádné pochybení, které by mělo ústavněprávní význam. Krajský soud, po posouzení kvality znaleckého posudku, své usnesení o snížení výše znalečného učinil na základě konkrétního ustanovení vyhlášky č. 37/1967 Sb. a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Není úkolem Ústavního soudu zabývat se přehodnocováním kvality znaleckého posudku, navíc za situace, kdy se jedná o bagatelní částku a nejde o rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud tak v dané věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu