ECLI:CZ:US:2011:1.US.80.11.1
sp. zn. I. ÚS 80/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. R., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Křižíkova 16, 186 00 Praha 8, proti postupu policejního orgánu Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Místní oddělení Pankrác ve věci č. j. ORIV-20479-5/TČ-2010 a proti postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 1 ZN 605/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem uvedeného policejního orgánu a obvodního státního zastupitelství bylo porušeno právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále měl za to, že jimi byl též porušen ústavní zákaz libovůle dle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Proto navrhl, aby bylo zmíněnému policejnímu orgánu nařízeno, aby neprodleně zahájil úkony trestního stíhání ve věci podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi.
Dne 13. 9. 2010 podal stěžovatel v návaznosti na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1076/08 (N 144/50 SbNU 269) a zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. 4 T 107/2008 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 trestní oznámení na M. K. pro podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi. Trestní oznámení bylo postoupeno k prověřování a přímému vyřízení Policii ČR, Obvodnímu ředitelství policie Praha IV, Místní oddělení Pankrác. Policie ČR ve svém vyrozumění uvedla, že nezahájila úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., neboť nebylo možno dokázat naplnění všech povinných znaků skutkové podstaty uvedeného tr. činu, přičemž tato vyžaduje naplnění i subjektivní stránky, tj. v daném případě úmyslu. S ohledem na nemožnost objektivně zjistit skutkový stav, který nelze ani dalším dokazováním nijak zpřesnit, a protože nebylo též zjištěno, že by došlo ke spáchání jiného tr. činu či přestupku, byla věc policejním orgánem uložena. Stěžovatel proto podal k obvodnímu státnímu zastupitelství žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu. Státní zastupitelství ve svém vyrozumění uvedlo, že na základě skutkových zjištění nebyly dány důvody pro zahájení úkonů trestního řízení dle tr. ř., a proto bylo rozhodnutí policejního orgánu o uložení věci záznamem na písemnost shledáno jako důvodné. Stěžovatel s postupem policejního orgánu a státního zastupitelství nesouhlasil, a proto podal ústavní stížnost, v níž mj. uvedl, že "poškozený v naprosté většině případů usiluje nikoli či nikoli jen o dosažení náhrady nehmotné újmy, či náhrady hmotné škody, ale zejména o potrestání pachatele, neboť právě potrestání pachatele za újmu, která byla poškozenému způsobena, je onou satisfakcí z hlediska morálního, kterou poškozený oprávněně očekává."
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Již ve své dřívější judikatuře dal Ústavní soud jasně najevo, že vztah trestní odpovědnosti je vztahem veřejnoprávním, v němž na jedné straně vystupuje stát zastoupený veřejnou obžalobou (státní zastupitelství) a na druhé straně stojí obžalovaný. Z uvedeného plyne, že ostatním osobám byť by se i cítily poškozenými, právní řád nepřiznává právo požadovat trestní stíhání jiných osob, které by nad to snad mělo požívat ústavně právní ochrany. Ani poškozený v trestním řízení, byť by se ho jednání, za které by byl případný pachatel obžalován, citelně dotýkalo, nedisponuje právem na trestní stíhání a potrestání údajných pachatelů trestných činů. Trestní stíhání pachatelů, jakož i jejich potrestání poté, co proběhl řádný soudní proces, je monopolem státu (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 358/04, sp. zn. II. ÚS 3094/07, sp. zn. II. ÚS 1303/08, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jestliže by stěžovatel zároveň usiloval o domožení se ochrany a zajištění svých majetkových, případně osobnostních práv, nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpal procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně těchto legitimních zájmů poskytuje. I z tohoto úhlu pohledu se proto obrátil na Ústavní soud předčasně, což s ohledem na zásadu subsidiarity rovněž zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2011
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj