ECLI:CZ:US:2011:1.US.840.11.1
sp. zn. I. ÚS 840/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Miloslavem Kijasem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Jiráskovo náměstí 8, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 3 To 86/2010, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 3 T 78/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a k porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR.
Shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byl stěžovatel uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §179 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen "tr. z."), trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 2, odst. 3 tr. z. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. z. a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, s podmíněným odkladem v pětileté zkušební době. Proti tomuto rozsudku podal odvolání, které Krajský soud v Ostravě zamítl usnesením ze dne 28. 6. 2010. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 12. 2010, čj. 3 Tdo 1403/2010 - 133. Jednalo se, stručně vyjádřeno, o skutek ze dne 19. 2. 2006, kdy se stěžovatel v Ostravě - Staré Bělé prostřílel vstupními dveřmi do rodinného domu poškozeného Ing. L. A., který pak úmyslně zapálil a následně z místa činu odjel. Na domě a jeho vnitřním zařízení tak způsobil škodu ve výši přesahující tři a půl milionu korun.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá především nedostatečné zjištění skutkového stavu a nesprávné hodnocení důkazů ze strany obecných soudů. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že si pro svou podnapilost na průběh událostí nevzpomíná, obecné soudy při rozhodování o vině vycházely pouze z jediného důkazu - výpovědi spoluobviněného. Vnesl řadu výhrad týkajících se úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, které ovšem neobsahují žádnou ústavněprávní argumentaci.
Ústavní soud především konstatuje, že již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že podstatou návrhu stěžovatele je jeho opětovná polemika s rozhodnutími obecných soudů o jeho vině.
Ústavní soud v rozhodnutí obecných soudů nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Nelze abstrahovat od skutečnosti, že celá věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy, včetně Nejvyššího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího jsou pečlivě odůvodněna. Nejvyšší soud ve svém odmítavém usnesení pak přesvědčivě reagoval na všechny argumenty stěžovatele, které ten znovu předložil v ústavní stížnosti. Obecné soudy při rozhodování o vině a trestu stěžovatele nevycházely z jediného důkazu, jak tvrdí, ale z celého souhrnu důkazů. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a nemá význam znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatele.
Ústavní soud v dané věci porušení základních práv stěžovatele neshledal. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu