ECLI:CZ:US:2011:2.US.1246.11.1
sp. zn. II. ÚS 1246/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., právně zastoupené Mgr. Ladislavou Jasanskou, advokátkou se sídlem Lomnického 7, Praha 4, proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. 1 Co 82/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 4. 2011, stěžovatelka napadla rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. 1 Co 82/2010, a to ve výroku II. o náhradě nákladů řízení.
Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené zákonem.
Ustanovení §72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo." Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost bez jednání odmítne.
Jak vyplývá z informací v ústavní stížnosti uvedených, napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 15. 2. 2011. S ohledem na ustanovení §57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"), dle kterého připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, tak posledním dnem k podání ústavní stížnosti bylo pondělí 18. 4. 2011. Stěžovatelka podala text ústavní stížnosti k poštovní přepravě dne 12. 4. 2011.
Ústavní soud je však nucen upozornit na další pravidlo, vyplývající z ust. §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a to, že relevantním podáním k poštovní přepravě je pouze podání takové, kdy zásilka byla adresována Ústavnímu soudu (shodně např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 681/11 in http://www.usoud.cz). Uvedené pravidlo je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, což vyplývá z čl. 91 Ústavy ČR.
Stěžovatelka však adresovala ústavní stížnost Vrchnímu soudu v Praze, který ve věci rozhodoval jako soud odvolací. Tomuto soudu byla zásilka doručena dne 14. 4. 2011 a dne 18. 4. 2011 vyšší soudní úřednice vyhotovila průvodní dopis pro Ústavní soud s tím, že mu ústavní stížnost postupuje. Dle podacího razítka na obálce, v níž se zásilka adresovaná Ústavnímu soudu vyskytovala, je zřejmé, že zásilka s ústavní stížností byla z Vrchního soudu v Praze vypravena dne 27. 4. 2011, Ústavnímu soudu pak doručena dne 28. 4. 2011.
Ústavní soud ve své judikatuře zastává stabilně názor, že teprve až datum, kdy bylo podání z nepříslušného soudu dále podáno Ústavnímu soudu , je rozhodné (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 577/11, II. ÚS 2065/10). Vrchní soud v Praze stěžovatelčino podání předal Ústavnímu soudu až dne 27. 4. 2011, nicméně toto datum se již nachází mimo stanovenou šedesátidenní lhůtu. Na uvedeném nic nemůže změnit ani ta skutečnost, že postupem vrchního soudu došlo k určité časové prodlevě a ústavní stížnost nebyla Ústavnímu soudu postoupena obratem.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj