ECLI:CZ:US:2011:2.US.1407.11.1
sp. zn. II. ÚS 1407/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele P. Č., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2011, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2011 č. j. 6 Ads 144/2010-50, kterým byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2010 č. j. 30 A 28/2010 - 6, jímž krajský soud rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
Z evidence Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatel podal v rozmezí posledních třech let Ústavnímu soudu více než sto dvacet návrhů, z nichž významná část byla odmítnuta, resp. odložena proto, že ani po opakujících se výzvách soudce zpravodaje nedošlo k odstranění závažných vad návrhů. K odmítnutí návrhů stěžovatele docházelo zejména též proto, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů ve smyslu §30 odst. 1 zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") [namátkou např. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 765/09, I. ÚS 787/09, II. ÚS 3680/10 atd.]. V této konkrétní věci stěžovatel v úvodu svého podání sice deklaroval, že je "zastoupen předsedou ČAK určeným advokátem JUDr. H. H.", což však žádným způsobem nedoložil; zejména nepřiložil plnou moc advokáta k zastupování stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti. Fakticky stěžovatel tedy právně zastoupen nebyl.
Ústavní soud zastává názor. že v řízení o ústavní stížnosti není nezbytné, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
V daném případě si byl stěžovatel v okamžiku podání nepochybně vědom zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V mnoha předchozích řízeních byl stěžovatel náležitě poučen o důsledcích neodstranění vad návrhu. Za této situace lze považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro meritorní projednání věci před Ústavním soudem. Postup dle citovaného ustanovení nemůže být zneužíván osobami, které byly o náležitostech ústavní stížnosti opakovaně poučeny, k faktickému obcházení ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, resp. lhůty k podání ústavní stížnosti tam stanovené.
S ohledem na to soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2011
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj