ECLI:CZ:US:2011:2.US.1628.11.1
sp. zn. II. ÚS 1628/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupené JUDr. Marií Vondráčkovou, advokátkou, AK Vondráček & Partner, se sídlem v Praze 5, Zborovská 19, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. května 2000 sp. zn. 17 C 812/2000 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. června 2000 sp. zn. 17 C 812/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v její civilní věci s tím, že jimi bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s články 90, 95 odst. 1 a článkem 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Stěžovatelka uvádí, že se o existenci ústavní stížností napadeného rozsudku, jímž ji byla uložena povinnost zaplatit žalobci v rozsudku specifikovanou částku, dozvěděla teprve dne 4. dubna 2011, kdy ji bylo doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 36 EXE 9487/2010-8 ze dne 16. listopadu 2010, návrh na nařízení exekuce ze dne 19. dubna 2010 a exekuční příkaz ke zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinného ze dne 29. března 2011 č.j. 067 EX 237342/10-13, k jejichž vydání došlo právě na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. června 2000 sp. zn. 17 C 812/2000.
Ústavnímu soudu je známo z úředního styku, že stěžovatelka proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 36 EXE 9487/2010-8 ze dne 16. listopadu 2010 podala dne 20. dubna 2011 odvolání, které bylo odmítnuto usnesením ze dne 12. května 2011 č. j. 36 EXE 9487/2010-22.
Dále při nahlédnutí do spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 11. dubna 2011 stěžovatelka zjistila skutečnosti týkající se nalézacího řízení, že v tomto řízení ji byla ustanovena opatrovnice z řad zaměstnanců soudu.
Stěžovatelka obvodnímu soudu vytýká, že ji, jakožto osobě neznámého pobytu, ustanovil v nalézacím řízení opatrovnici dle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., aniž by předtím řádně provedl šetření stran jejího skutečného pobytu. V době, kdy probíhalo nalézací řízení, se dlouhodobě zdržovala v zahraničí a nikoli na adrese uvedené žalobcem.
Na podporu svého tvrzení o včasnosti podání ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na nález sp. zn. III. ÚS 1400/09. Nadto dle jejího mínění soud nerespektoval pravidla pro ustanovení opatrovníka vyslovená v nálezech, neboť opatrovnicí byla ustanovena zaměstnankyně obvodního soudu, která ve věci nečinila žádné úkony, nehájila zájmy stěžovatelky a toliko přebírala její poštu (např. nález sp. zn. II. ÚS 27/2000).
Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud dle ustanovení §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odložil vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozsudku.
V projednávané věci je námitka, že nebyly dány předpoklady pro ustanovení opatrovníka z důvodu neznámého pobytu stěžovatelky, klíčová.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. ledna 2009 a účinným ode dne 1. července 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dřívější judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Podle §234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Namítá-li stěžovatelka neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka, má tak ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení k dispozici procesní prostředek, který je nutno čerpat za účelem obrany jejích práv předtím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Pokud se týká návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, Ústavní soud konstatuje, že tento návrh má akcesorickou povahu, to znamená, že je možno jej podat pouze ve spojení s ústavní stížností a sdílí i její osud v tom smyslu, že pokud je ústavní stížnost z důvodu nepřípustnosti odmítnuta, je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených soudních rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. června 2011
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj