ECLI:CZ:US:2011:2.US.167.11.1
sp. zn. II. ÚS 167/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. S., proti rozsudku Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 107/2008 ze dne 5. 11. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2011, stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž byl za údajné spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Jak zjistil Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Mostě, napadený rozsudek nabyl právní moci v den jeho vyhlášení (tj. dne 5. 11. 2008), neboť osoby, oprávněné podat proti němu odvolání, se tohoto opravného prostředku na místě vzdaly.
Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto nástroje ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších přepisů). Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.
V nyní posuzované věci stěžovatel, ač řádně soudem prvního stupně poučen o možnosti podat proti napadenému rozsudku odvolání, tento řádný opravný prostředek nepodal, naopak se uvedené možnosti ihned po vyhlášení rozsudku vzdal. Nedal tak odvolacímu soudu příležitost, aby se jeho věcí zabýval. Tím se zbavil možnosti, aby rozhodnutí obecných soudů přezkoumal z hlediska ústavnosti Ústavní soud.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.
Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatele trpí formálními nedostatky, a že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatele nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2011
Stanislav Balík
soudce zpravodaj