ECLI:CZ:US:2011:2.US.19.11.1
sp. zn. II. ÚS 19/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Mgr. O. K., zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou Advokátní kanceláře Bolzanova 1, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2010 č.j. 18 Co 273/2007-134, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení v části, kterou bylo v souvislosti se zastavením exekučního řízení rozhodnuto, že stěžovatel jako soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Přípisem ze dne 27. 1. 2011 stěžovatel sdělil, že hodlá zabránit odmítnutí své ústavní stížnosti z důvodu případných neúplných informací o doručení rozhodnutí ze strany soudu, který vydal napadené rozhodnutí, a proto k doručení příslušného rozhodnutí sděluje, že ústavní stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze mu nebylo doposud doručeno do datové schránky. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak dle stěžovatele nezačala plynout.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Ústavní soud z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 zjistil, že ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo stěžovateli dle doručenky založené ve spise na čl. 137 doručeno dne 21. 7. 2010. Tímto dnem se předmětné rozhodnutí dostalo do sféry působnosti stěžovatele, který s ním byl seznámen a v návaznosti na to mohl činit další procesní úkony, včetně podání ústavní stížnosti. Skutečnost, že mu toto rozhodnutí bylo dne 21. 7. 2010 doručeno a stěžovatel byl s jeho obsahem prokazatelně seznámen, ostatně stěžovatel sám stvrzuje ve svém dovolání i v ústavní stížnosti (ostatně návrh na vyslovení neúčinnosti doručení stěžovatel nepodal).
Ústavní stížnost však stěžovatel podal k poštovní přepravě teprve dne 3. 1. 2011, tedy evidentně po uplynutí 60ti denní lhůty stanovené v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Stěžovateli lze dát za pravdu v tom, že Obvodní soud pro Prahu 1 (za předpokladu, že stěžovatel skutečně již měl ke dni doručování zřízenu datovou schránku) nedodržel při doručování postup stanovený ust. §45 o.s.ř., dle nějž je prioritně doručováno do datové schránky a teprve poté prostřednictvím doručujícího orgánu. Nicméně uvedené pochybení soudu stěžovatele nijak nezkrátilo na jeho právech, neboť usnesení městského soudu stěžovatel prokazatelně obdržel a měl na něj možnost reagovat. Na popsanou situaci nelze z tohoto důvodu nahlížet tak, jakoby rozhodnutí stěžovateli dosud doručeno nebylo a stěžovatel proti němu, navíc z důvodu neznalosti jeho obsahu, nepodal dovolání ani ústavní stížnost.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem byl návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj