ECLI:CZ:US:2011:2.US.2527.11.1
sp. zn. II. ÚS 2527/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele L. R., o ústavní stížnosti ze dne 20. 8. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 8. 2011, a nadepsaným "Stížnost oproti tr. obžalobě", stěžovatel žádal Ústavní soud "o pomoc" ve věci obžaloby podané proti jeho osobě, která ho údajně neprávem a bez patřičných důkazů "křivě obviňuje" z trestných činů, jenž nespáchal. Stěžovatel předložil vlastní skutkovou verzi případu, poukázal na nesrovnalosti v příslušném spisovém materiálu a na podle jeho názoru nestandardní postup orgánů činných v trestním řízení. V této souvislosti dále navrhl aplikovat ustanovení §25 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel přípisem ze dne 8. 9. 2011 vyzván k odstranění vytýkaných vad ve lhůtě 20 dnů. Tato výzva mimo jiné obsahovala informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vytčené vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude jeho návrh odmítnut.
Stěžovateli bylo posléze vyhověno v jeho žádosti ze dne 13. 9. 2011 o prodloužení lhůty stanovené k odstranění vad podání.
Dne 5. 10. 2011 Ústavní soud obdržel přípis stěžovatele, jehož prostřednictvím děkoval za prodloužení lhůty a současně sdělil, že od sepsání ústavní stížnosti právním zástupcem odstupuje, jinými slovy nebude v tomto směru již konat žádné právní kroky. Uvedené odůvodnil tím, že v jeho věci proběhlo hlavní líčení, z jehož průběhu seznal, že k projednání předmětné trestní věci dojde v souladu s právem na spravedlivý proces. Závěrem stěžovatel požádal o možnost obrátit se v budoucnu znovu na Ústavní soud, pokud dojde k "vynesení nespravedlivého rozsudku".
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel v prodloužené lhůtě (stanovená lhůta marně uplynula dne 7. 10. 2011) dříve vytknuté vady neodstranil a dle jeho sdělení tak ani učinit nemínil.
Za dané situace Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh jako vadný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Nad rámec odůvodnění tohoto usnesení, ve vztahu k vznesené žádosti stěžovatele znovu věc případně předložit Ústavnímu soudu, je na místě připomenout roli ústavního soudnictví, které je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Ochrana ústavnosti v demokratickém právním státě není totiž pouze úkolem Ústavního soudu, ale povinností veškerých orgánů veřejné moci. Ústavní soud může zasahovat jako "ultima ratio" teprve v případě jejich selhání a nelze jej stavět v zásadě na počátek tohoto řetězce. V tomto přístupu se odráží i zásada minimalizace zásahu do pravomoci jiných orgánů, kterou Ústavní soud při své činnosti důsledně dodržuje.
Jinými slovy řečeno, za situace, kdy se trestní řízení vedené proti stěžovateli nachází ve fázi, kdy ještě nebyl vyhlášen ani rozsudek soudu prvního stupně, se stěžovatel musí nejprve domáhat nápravy případných vad obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. prostřednictvím řádných, příp. mimořádných opravných prostředků uplatněných v řízení před obecnými soudy, a teprve po jejich vyčerpání se může obrátit na Ústavní soud (srov. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2011
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj