ECLI:CZ:US:2011:2.US.2556.11.1
sp. zn. II. ÚS 2556/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele Ing. I. S., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem se sídlem Nerudova 25, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 24 C 320/99-152 ze dne 17. 1. 2005, usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 12 Co 118/2005 ze dne 1. 3. 2005, usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 24 C 320/99-189 ze dne 20. 5. 2005, usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 24 C 320/99-194 ze dne 8. 11. 2006, usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 18 Co 665/2006 ze dne 10. 1. 2007, usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 73 Nc 5869/2005-12 ze dne 25. 11. 2005, usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 56 Co 350/2006 ze dne 23. 6. 2006, rozsudku Okresního soudu Plzeň - město č. j. 30 C 325/2006-309 ze dne 29. 3. 2007, rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 Co 365/2007 ze dne 11. 10. 2007, usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 73 Nc 993/2008-7 ze dne 13. 2. 2008, usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 18 Co 157/2009 ze dne 30. 3. 2009, usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3831/2009-70 ze dne 23. 3. 2011, usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 73 Nc 993/2008-25 ze dne 15. 1. 2009 a rozhodnutí Katastrálního úřadu Plzeň - město č. j. Z 619/99 k datu 30. 11. 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2011, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí orgánů veřejné moci vymezených v dodatku č. 3 připojenému k ústavní stížnosti. Tvrdil, že je dlouhodobě vystaven zásahům do svých ústavně zaručených práv, a to ze strany uvedených orgánů veřejné moci, jejichž jednáním je "trvale omezen a vyloučen z užívání prostoru balkonu 6 - terasy, ke kterému řádně nabyl kupní smlouvou výhradní užívací právo, resp. je zdědil po své matce", a dále je "v důsledku neprošetření všech skutečností spojených s protiprávní výměnou zámku u svého bytu zřejmě rovněž trvale omezen v přístupu k tomuto příslušenství svého bytu", čímž je mu bráněno ve výkonu vlastnického práva, je narušena nedotknutelnost jeho obydlí, jeho soukromý a pracovní život, jeho pověst a jsou porušována práva jemu blízkých osob a příbuzných. Podrobné odůvodnění ústavní stížnosti bylo podáno v samostatné části - příloze o 71 stranách.
Jelikož předmětný návrh nesplňoval náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl právní zástupce stěžovatele vyzván k odstranění vytýkaných vad, jež spočívaly především v absenci odůvodnění návrhu a v rozpornosti a neurčitosti petitu. Výzva obsahovala informaci, že jak příloha, na níž je odkazováno v souvislosti s odůvodněním ústavní stížnosti, tak i příloha č. 3, obsahující petit ústavní stížnosti, nesplňují podmínku povinného právního zastoupení. Poněkud odlišný výčet rozhodnutí, navržených ke zrušení Ústavním soudem, byl nadto zahrnut i v závěru přílohy zahrnující odůvodnění ústavní stížnosti, z tohoto pohledu se petit ústavní stížnosti jevil být rozporný. Právní zástupce stěžovatele byl též prostřednictvím výzvy upozorněn na roli advokáta v řízení před Ústavním soudem, jež má zaručit, aby návrh byl způsobilý k projednání, a to jak z hlediska přípustnosti, včasnosti, případně příslušnosti Ústavního soudu, tak, aby Ústavní soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání.
Ve stanovené lhůtě Ústavní soud obdržel doplňující podání ze dne 1. 10. 2011, jímž právní zástupce stěžovatele vytýkané vady formálně odstranil, když převzal zcela odůvodnění ústavní stížnosti z původní přílohy sepsané stěžovatelem. Daný postup lze sice stěží považovat za takový, jež z materiálního hlediska splňuje zákonnou podmínku právního zastoupení, nicméně Ústavní soud je v prvé řadě podle své ustálené judikatury vázán petitem ústavní stížnosti. Právní zástupce jej nově vymezil v úvodu doplňujícího podání ze dne 1. 10. 2011, a byť zároveň, zřejmě v důsledku opomenutí, součástí podání v závěru ponechal i návrh na zrušení řady jiných rozhodnutí či přípisů orgánů veřejné moci, původně sepsaný stěžovatelem, Ústavní soud vycházel z návrhu předloženého právním zástupcem stěžovatele, který lépe dostál zákonem stanovené podmínce právního zastoupení. Tento návrh koresponduje s výčtem rozhodnutí označených v záhlaví tohoto usnesení.
Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti z časového hlediska jako poslední v řadě napadá usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3831/2009-70 ze dne 23. 3. 2011, tedy rozhodnutí dovolacího soudu. Ústavní soud si v této souvislosti vyžádal od Okresního soudu Plzeň - město příslušnou kopii doručenky, z níž vyplynulo, že právnímu zástupci stěžovatele bylo uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno dne 29. 4. 2011. Následujícím dnem od tohoto doručení počala stěžovateli běžet 60 - denní lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 28. 6. 2011. Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 25. 8. 2011, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle výše citovaného §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.
Co se týče ostatních napadených rozhodnutí, tato byla vydána ještě před usnesením Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3831/2009-70 ze dne 23. 3. 2011, a to postupně v letech 2005 až 2009. Ve vztahu k nim je ústavní stížnost rovněž podána zcela zřejmě opožděně.
Za dané situace Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Nad rámec odůvodnění Ústavní soud poznamenává, že ve vztahu k některým napadeným rozhodnutím nebyly splněny i jiné podmínky projednatelnosti ústavní stížnosti, jmenovitě pak přípustnost. Vzhledem k zjevné opožděnosti podaného návrhu však Ústavní soud upustil pro nadbytečnost od bližší analýzy této otázky.
Jak již Ústavní soud shora naznačil, právní úroveň zpracování předmětné ústavní stížnosti nedosahovala kvalit kladených na tento typ podání. Ústavní stížnost by měla být formulována pokud možno precizně, srozumitelně, přehledně a měla by obsahovat petit způsobilý k projednání, zvláště pak za situace, je-li podávána prostřednictvím advokáta, tj. právního profesionála. Předložená ústavní stížnost těmito vlastnostmi na první pohled nedisponovala.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2011
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj