ECLI:CZ:US:2011:2.US.2593.11.1
sp. zn. II. ÚS 2593/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. D., zastoupeného JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem se sídlem Václavské nám. 56 - Palác Blaník, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2011 č. j. 23 Cdo 316/2011-824, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním ze dne 31. srpna 2011, doručeným osobně na podatelnu Ústavního soudu tentýž den, stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení, jímž bylo jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu, porušení principu rovnosti účastníků v řízení, porušení práva na ochranu vlastnictví a porušení svobody podnikání. Stěžovatel mimo jiné dále uvádí, že ústavní stížnost podává ve lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), když usnesení Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 1584/11), kterým byla jeho ústavní stížnost směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2010 č. j. 5 Cmo 195/2010-721, proti němuž bylo stěžovatelem podáno dovolání, odmítnuta, bylo stěžovateli doručeno dne 4. července 2011.
2. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Podání stěžovatele směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2011 č. j. 23 Cdo 316/2011-824, které bylo doplněno opravným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2011. Ústavní soud dotazem u Městského soudu v Praze zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2011 č. j. 23 Cdo 316/2011-824 bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 29. dubna 2011 a opravné usnesení ze dne 10. května 2011 bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 30. května 2011.
5. Vzhledem k tomu, že stěžovateli bylo usnesení Nejvyššího soudu doručeno dne 29. dubna 2011, resp. 30. května 2011 v případě opravného usnesení, tak lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula nejpozději v úterý 28. června 2011, resp. by uplynula ve středu 29. července 2011 (pokud by byla počítána od doručení opravného usnesení). Stěžovatel přitom podal ústavní stížnost až dne 31. srpna 2011. Stěžovatel zřejmě mylně vycházel z toho, že posledním procesním prostředkem ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu bylo předchozí rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 1584/11). Tak tomu samozřejmě není a posledním prostředkem bylo právě usnesení Nejvyššího soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje.
6. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 7. září 2011
Jiří Nykodým v. r.
soudce zpravodaj