ECLI:CZ:US:2011:2.US.3052.11.1
sp. zn. II. ÚS 3052/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2011 sp. zn. 61 T 16/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí obecného soudu pro tvrzený zásah do jeho ústavně zaručených základních práv podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Stěžovatel byl předvolán jako svědek k hlavnímu líčení konanému ve dnech 29. - 31. 8. 2011. Dne 30. 8. 2011 se k soudu řádně dostavil a podal svědeckou výpověď. Na svědečném požadoval náhradu ušlé mzdy a jízdné osobním automobilem z Prahy do Zlína. Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím stěžovateli přiznal svědečné v celkové výši 1 137,- Kč zahrnující požadovanou náhradu ušlé mzdy a jízdné vlakem Praha - Zlín s odůvodněním, že mu předem nebyla povolena jízda předsedkyní senátu.
Stěžovatel tvrdí, že krajský soud napadené rozhodnutí řádně neodůvodnil, čímž zasáhl do jeho základního práva na spravedlivý proces. Stěžovatel též poukazuje na skutečnost, že jiným v rámci téhož hlavního líčení vyslechnutým svědkům soud ohledně nároku na náhradu cestovních nákladů za použití osobního automobilu v plném rozsahu vyhověl, v čemž spatřuje nerovnost a zvůli. Dále namítá, že jako svědek plnil dobrovolně svoji občanskou povinnost, a proto je povinností státu nahradit mu náklady, které mu v souvislosti s tím vznikly. Pokud tak soud neučinil, zasáhl do základního práva stěžovatele na vlastnictví.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací pravomoci těchto orgánů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím zasažena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Dle dosavadní judikatury Ústavního soudu vztahující se k rozhodování obecných soudů o svědečném by taková situace mohla nastat tehdy, pokud by rozhodnutí o svědečném nebylo vydáno vůbec nebo by nebylo dostatečně odůvodněno, tzn., nebylo-li by z jeho odůvodnění možno žádným způsobem zjistit, z jakého důvodu soud svědečné nepřiznal (srov. nález ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 586/05, SbNU, sv. 47, str. 19, usnesení ze dne 11. 8. 2010 sp, zn. IV. ÚS 1212/10).
O takový případ se však v projednávané věci zjevně nejedná. Napadené rozhodnutí řádné odůvodnění nepostrádá. Dle názoru Ústavního soudu je dostatečně srozumitelné, neboť z něj jednoznačně vyplývá, v jaké výši bylo jízdné stěžovateli přiznáno včetně důvodu pro neproplacení požadovaných výdajů na dopravu osobním automobilem, kterým bylo nesplnění podmínky předchozího souhlasu soudu k použití vlastního motorového vozidla stanovené v §30 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem ke shora uvedenému tedy Ústavní soud neshledal, že by napadeným usnesením byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu