ECLI:CZ:US:2011:2.US.3055.11.1
sp. zn. II. ÚS 3055/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. září 2011, č. j. 28 Co 479/2010-302, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla v rámci řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, které je v prvním stupni vedeno u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 5 C 214/2003, přibrána a ustanovena znalkyně (Ing. L. K.), a současně jí bylo uloženo zadání, podle něhož má znalecký posudek zpracovat.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti, kterou opírá o porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, výslovně zpochybňuje stanovení zadání znaleckého posudku a stanovení kritérií, z nichž má znalkyně při vypracování znaleckého posudku vycházet, které dle jeho názoru nekorespondují s okolnostmi a časovými souvislostmi celého sporu. Z uvedených důvodů považuje celé zadání znaleckého posudku za nadbytečné. Stěžovatel dále namítá zmatečnost napadeného usnesení a jeho logické členění.
3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
4. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva, nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 597/06 dostupné na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz).
5. V dané věci je ústavní stížností napadáno usnesení, jímž byla ustanovena osoba znalce a stanoveno zadání znaleckého posudku. Stěžovatel tedy brojí proti rozhodnutí ve věci, ve které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 119/98). Posuzovaná ústavní stížnost nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], nýbrž proti procesnímu rozhodnutí obecného soudu, jímž bylo toliko stanoveno zadání pro vypracování znaleckého posudku. Nejedná se tedy o (konečné) rozhodnutí ve věci samé, jež je již procesními prostředky nenapravitelné a může jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud dále připomíná, že občanské soudní řízení je vedeno zásadou hospodárnosti a efektivnosti. Pokud by Ústavní soud připustil ústavní stížnost ke každému dílčímu rozhodnutí procesní povahy, neúměrně by toto řízení prodlužoval, což by bylo v rozporu s výše uvedenou zásadou. Ústavní soud ovšem zároveň nevylučuje, že může nastat situace, kdy nějaké dílčí (nemeritorní) rozhodnutí nebo jiný zásah dosáhne ústavněprávní roviny, ale jak již bylo uvedeno, tento případ za takovou situaci nepovažuje.
7. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 8. listopadu 2011
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj