ECLI:CZ:US:2011:2.US.3077.10.1
sp. zn. II. ÚS 3077/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti L. J., zastoupené Mgr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem Žerotínova 37, Praha 3, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2010 sp. zn. 3 To 253/2010 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. 2 T 176/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 10. 2010, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Uvádí, že po celou dobu trestního stíhání soustředila svou obhajobu na vyvrácení skutku, pro který bylo proti ní vedeno trestní stíhání. Odvolací soud však zásadně změnil znění tohoto skutku, čímž jí odejmul možnost se vůči novému znění skutku řádně hájit. Zasáhl tak do jejího práva garantovaného čl. 40 odst. 3 Listiny.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a byla za to odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v jednání, které by vedlo ke zprostředkovávání úvěrů a půjček na dobu tří let. Současně jí byla uložena povinnost nahradit poškozené O. K. škodu ve výši 40.000,- Kč.
O odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Brně dalším napadeným rozsudkem, kterým rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatelku uznal vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že jako jednatelka společnosti TRADE-REAL-CONSULT, s.r.o. se sídlem Praha, Koněvova 316/26, uzavřela dne 3. 6. 2008 v Brně na ulici Šumavská 31, s O. K. smlouvu o zprostředkování, ve které se zavázala vyvíjet činnost ve prospěch zájemce k obstarání příležitosti uzavřít smlouvu o úvěru či půjčce s finančním ústavem či třetí osobou ve výši 1.300.000,- Kč až 2.000.000,- Kč oproti zástavě nemovitosti, kdy na základě této smlouvy postupně přijala ve čtyřech platbách od O. K. dne 3. 6. 2008 částku 10.000,- Kč, dne 6. 6. 2008 částku 14.000,- Kč, dne 17. 6. 2008 částku 2.000,- Kč a dne 18. 6. 2008 částku 9.000,- Kč, jako odměnu za služby a úkony s tím spojené a uvedené přijala, ačkoliv již od počátku si byla vědoma, že vzhledem k finanční situaci O. K. nemůže na žádný úvěr dosáhnout, když dále ani nevyvíjela žádnou reálnou činnost směřující k získání úvěru či půjčky v minimální výši 1.300.000,- Kč, čímž O. K. způsobila škodu ve výši 35.000,- Kč. Za uvedený přečin ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 20 měsíců. Obdobně jako soud prvního stupně jí dále uložil trest zákazu činnosti a povinnost nahradit poškozené O. K. škodu ve výši 35.000,- Kč.
Po zvážení stížnostních námitek a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Podle čl. 90 Ústavy jen soud, který je součástí soustavy obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestním řádem. Pokud soud při svém rozhodování respektuje podmínky dané ustanovením §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., jakož i ustanovení §125 tr. ř., není v pravomoci Ústavního soudu, aby jeho rozhodnutí přehodnocoval. Důvod ke zrušení soudního rozhodnutí je dán pouze tehdy, jestliže jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, nález č. 34).
V podstatě jediným argumentem ústavní stížnosti je tvrzení o nedodržení totožnosti skutku, jak byl na jedné straně vyjádřen ve sdělení obvinění a v rozsudku soudu prvního stupně a na straně druhé popsán v rozsudku odvolacího soudu.
Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout, že český trestní proces je ovládán zásadou obžalovací, z níž mimo jiné vyplývá, že soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu a tyto meze nesmí překročit (viz ustanovení §2 odst. 8 a §220 odst. 1 tr. ř.). Trestní řád blíže nevymezuje a nedefinuje skutek, který je předmětem trestního stíhání. Podstata skutku je určována účastí obviněného na určité události (popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání, později v žalobním návrhu a následně v odsuzujícím rozhodnutí), ze které vzešel následek, porušující nebo ohrožující zájmy chráněné trestním zákonem. Totožnost skutku mezi usnesením o zahájení trestního stíhání a obžalobou, a mezi obžalobou a odsuzujícím rozhodnutím, je dána při zachování totožnosti jednání a následku, ale i v případě zachování jen totožnosti jednání nebo jen totožnosti následku, anebo při částečné totožnosti jednání nebo následku. Z uvedeného vyplývá, že totožnost skutku neznamená, že mezi skutkem uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání a skutkem popsaným v obžalobě, resp. ve výrokové části odsuzujícího rozhodnutí, musí být úplná shoda. Na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek. Totožnost skutku je zachována jak v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek. K zachování totožnosti skutku pak postačí mimo jiné shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, případě byť i částečná totožnost jednání nebo totožnost následku (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 1724/08).
V projednávané věci Ústavní soud nezjistil zásadní odlišnosti v charakteru skutku, jak byl popsán v rozsudku soudu prvního stupně a v rozsudku soudu odvolacího. Odvolací soud se zásadně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. S ohledem na námitky obhajoby pouze upravil skutkovou větu o okolnosti, v čem je spatřováno zatajení podstatných skutečností stěžovatelkou vůči poškozené. Ze znění skutku i z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je patrné, že stěžovatelka poškozené zamlčela podstatné skutečnosti o tom, že jí půjčka nemůže být poskytnuta. Ze znění skutkové věty a z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pak vyplývá, že poškozenou podvedla nejen v tom směru, že jí zatajila skutečnost, že nemůže na žádný úvěr dosáhnout, ale uvedla ji v omyl i v tom směru, že nevyvíjela žádnou reálnou činnost ve vztahu k docílení smluvních podmínek a zajištění předmětného úvěru. V tomto směru tedy popis skutku, pro který byla stíhána, odvolací soud upřesnil, a to s ohledem na výsledky prováděného dokazování. Podstatu stíhaného skutku však nezměnil a nedošlo tím ani ke změně závažnosti následku či ke zpřísnění právní kvalifikace. Podstatné je, že postavení stěžovatelky se touto úpravou nijak nezhoršilo. Pokud pak byla skutková věta upravena i ohledně výše způsobené škody, stalo se tak ve prospěch stěžovatelky, neboť ve vztahu k podvodnému jednání stěžovatelky vůči poškozené odvolací soud započítal na rozdíl od soudu prvního stupně nižší částku.
Ústavní soud tedy neshledal, že by napadeným postupem odvolacího soudu byla porušena jakákoli ústavní práva stěžovatelky. Z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu