ECLI:CZ:US:2011:2.US.3238.10.1
sp. zn. II. ÚS 3238/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. Č., právně nezastoupeného, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2010 ve věci sp. zn. 19 Co 1489/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 15. 11. 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno stěžovatelovo podání, jímž brojí proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatelovo podání postrádalo náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v prvé řadě nebyl stěžovatel zastoupen advokátem na základě speciální plné moci. Přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 11. 2010 stěžovatel informoval, že rozhodnutím České advokátní komory mu byl určen advokát JUDr. V. J.; stěžovatel současně zaslal Ústavnímu soudu neakceptovanou plnou moc, jíž uvedeného advokáta zmocňoval pro zastupování před Ústavním soudem. Dne 21. 1. 2011 zaslal JUDr. V. J. k dotazu Ústavního soudu kopii dopisu ze dne 4. 1. 2011, ve kterém informuje stěžovatele o ukončení právní pomoci v předmětné věci, neboť mezi nimi nedošlo k dohodě o obsahu plné moci. Stěžovatel přitom byl přímo v rozhodnutí České advokátní komory poučen, že určení advokáta nenahrazuje speciální plnou moc, jež je předpokladem meritorního projednání věci před Ústavním soudem.
Z evidence Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatel podal jen v minulých třech letech Ústavnímu soudu více než sedmdesát návrhů, z nichž významná část byla odmítnuta proto, že ani po opakujících se výzvách soudce zpravodaje nedošlo k odstranění závažných vad návrhů. K odmítnutí návrhů docházelo zejména též proto, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (viz např. věci sp. zn. I. ÚS 257/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 765/09, I. ÚS 787/09, Pl. ÚS 5/09).
Ústavní soud zastává názor (viz např. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3112/10), že v řízení o ústavní stížnosti není nezbytné, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 1097/10).
V daném případě si byl stěžovatel v okamžiku podání nepochybně vědom zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V mnoha předchozích řízeních byl stěžovatel náležitě poučen o důsledcích neodstranění vad návrhu. Za této situace lze považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro meritorní projednání věci před Ústavním soudem. Postup dle uvedeného ustanovení nemůže být zneužíván osobami, které byly o náležitostech ústavní stížnosti opakovaně poučeny, k faktickému obcházení ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, resp. lhůty k podání ústavní stížnosti tam stanovené.
Ústavní stížnost směřující proti v záhlaví označenému rozhodnutí proto Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť trpí vadami, pro něž není Ústavním soudem věcně projednatelný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj