ECLI:CZ:US:2011:2.US.331.11.1
sp. zn. II. ÚS 331/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Sládek & Partners, advokátní kanceláře, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha, zastoupené Mgr. Danielem Kauckým, advokátem, se sídlem v Praze, proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce č. j. 8 C 289/2007-833 ze dne 11. listopadu 2010, za účasti Okresního soudu v Nymburce, jako účastníka řízení, a A. R., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 2. února 2011 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její žaloba na zaplacení 1.852,50 Kč s příslušenstvím, z titulu odměny za poskytnuté právní služby. Tvrdí, že jím byla porušena její základní práva podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje, že se po vedlejším účastníkovi řízení domáhala původně částky 2.850 Kč, jakožto daně z přidané hodnoty, jež byla povinna odvést z odměny za deset hodin poskytnuté právní pomoci, za niž byla ujednána odměna ve výši 1.500 Kč za hodinu. Poté, co obecný soud v rámci poučovací povinnosti stěžovatelce sdělil, že má za prokázáno poskytnutí právních služeb toliko v rozsahu 6,5 hodiny, vzala stěžovatelka žalobu zpět co do částky 997,50 Kč, představující daň z přidané hodnoty z odměny za 3,5 hodiny právních služeb. Po uvedené dispozici byla žaloba zamítnuta.
3. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem obecného soudu, že zaplacená záloha ve výši 15.000 Kč převyšuje uplatněný nárok. Nebylo totiž provedeno dokazování ohledně toho, zda byly či nebyly poskytnuty právní služby ve výměře 3,5 hodiny, na něž byla ještě záloha poskytnuta. Obecný soud postupoval tak, jako kdyby byla žaloba ohledně zaplacení odměny za poskytnuté právní služby v rozsahu oněch 3,5hodiny meritorně projednána, zatímco ve skutečnosti bylo řízení ohledně odměny za tyto právní služby, resp. ohledně daně z přidané hodnoty z této odměny, zastaveno.
4. Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
5. Ústavní soud není dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví, a proto není jeho úkolem zabývat se případným porušením práv chráněných podústavními předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod (srov. sp. zn. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123). Nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy proto může mít za následek porušení základních práv a svobod zásadně jen v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich výkladových alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva (srov. sp. zn. III. ÚS 671/02, N 10/29 SbNU 69). Co do ústavněprávní relevance pochybení v kognitivním procesu dokazování, jakožto procesu zjišťování skutkového stavu, lze takto vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (srov. sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.
5. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že obecný soud vyšel jednak z toho, že vedlejší účastník řízení složil zálohu ve výši 15.000 Kč (jen) na poskytování právních služeb stěžovatelkou ve věci týkající se obchodní společnosti Polabská stavební, s. r. o. Dále z toho, že v této věci byly ze strany stěžovatelky poskytnuty (jen) v prosinci 2003 právní služby v rozsahu 6,5 hodiny, a že kromě toho byly stěžovatelkou poskytnuty v prosinci 2003 právní služby týkající se jiné věci. Následně dospěl obecný soud k závěru, že (účelově) poskytnutá záloha kryje i žalovanou částku, která se týká (pouze) odváděné daně z přidané hodnoty z odměny za poskytování právních služeb ve věci obchodní společnosti Polabská stavební, s. r. o. Z této argumentace tedy vyplývá, že se obecný soud na rozdíl od argumentace obsažené v ústavní stížnosti striktně držel předmětu řízení a z konkrétních údajů naprosto jasně vyplývá, že pro své závěry měl dostatečné podklady v provedených důkazech. Totéž ostatně plyne i z argumentace stěžovatelky, že obecnému soudu předkládala listiny o právních službách, které byly poskytnuty vedlejšímu účastníkovi řízení. Závěry obecného soudu, stejně jako jeho postup, lze tedy považovat za ústavně souladné.
6. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu