ECLI:CZ:US:2011:2.US.3525.10.1
sp. zn. II. ÚS 3525/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele F. V., zastoupeného Mgr. Jiřím Slavíčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 11, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009 č. j. 51 Co 188/2008-262 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 10. 2007 č. j. 5 C 51/2004-151, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 12. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že napadená rozhodnutí byla vydána v důsledku porušení jeho základních práv a svobod zakotvených v článcích 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 10 napadeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví stěžovatele a žalobkyně k nemovitostem blíže specifikovaným ve výroku rozsudku, všech v katastrálním území Strašnice, zapsaných na LV č.10426 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu (výrok I.), nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit stěžovateli na vypořádání částku 35.318,- Kč do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí (výrok III.). Ve zbývajících výrocích IV.,V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Stěžovatel podal proti rozhodnutí soudu prvého stupně odvolání. Městský soud v Praze o něm rozhodl napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil ve výrocích I., II. a VI., ve výroku III. změnil s tím, že žalobkyně je povinna zaplatit stěžovateli částku 39.693,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, a dále změnil výrok V. o nákladech státu. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal stěžovatel posléze dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 8. 2010 č. j. 22 Cdo 2568/2010-294 odmítl jako nepřípustné
Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že návrh byl podán po lhůtě k tomu zákonem určené.
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat do 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem je řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jak bylo potvrzeno ze spisu obecného soudu, proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 8. 2010 jako nepřípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl. Lhůta pro podání ústavní stížnosti se odvíjela od data doručení tohoto rozhodnutí, a to s ohledem na ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Ze spisu bylo zjištěno, že právnímu zástupci stěžovatele bylo zmíněné usnesení Nejvyššího soudu doručeno dne 1. 10. 2010. Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009 č. j. 51 Co 188/2008-262 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 10. 2007 č. j. 5 C 51/2004-151 byla podána k poštovní přepravě až dne 9. 12. 2010, tedy zjevně po lhůtě k tomu určené.
Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2011
Stanislav Balík
soudce zpravodaj