ECLI:CZ:US:2011:2.US.3680.10.1
sp. zn. II. ÚS 3680/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele P. Č., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 19 Co 2019/10, kterým tento soud potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích, jímž stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatelovo podání postrádalo náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Po stránce obsahové jde do značné míry o doslovné opakování formulačně zmatených podání, jež stěžovatel Ústavnímu soudu zaslal v minulosti (namátkou viz podání stěžovatele vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 87/10, III. ÚS 1951/10, IV. ÚS 1946/10, II. ÚS 1778/10), jimiž brojí proti postupu obecných soudů ohledně osvobození od soudních poplatků.
Z evidence Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatel podal jen v minulých třech letech Ústavnímu soudu více než sedmdesát návrhů, z nichž významná část byla odmítnuta, resp. odložena proto, že ani po opakujících se výzvách soudce zpravodaje nedošlo k odstranění závažných vad návrhů. K odmítnutí návrhů stěžovatele docházelo zejména též proto, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů ve smyslu §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (namátkou např. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 765/09, I. ÚS 787/09, Pl. ÚS 5/09 atd.). V této konkrétní věci stěžovatel do záhlaví svého podání pouze připsal rukou větu, že "zatím určený advokát nemůže zastupovat" a "přílohy a stejnopisy podá nově určený advokát ".
V řízení o ústavní stížnosti není nezbytné, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
V daném případě si byl stěžovatel v okamžiku podání nepochybně vědom zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V mnoha předchozích řízeních byl stěžovatel náležitě poučen o důsledcích neodstranění vad návrhu. Za této situace lze považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro meritorní projednání věci před Ústavním soudem. Postup dle citovaného ustanovení nemůže být zneužíván osobami, které byly o náležitostech ústavní stížnosti opakovaně poučeny, k faktickému obcházení ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, resp. lhůty k podání ústavní stížnosti tam stanovené. V projednávané věci Ústavní soud vyčkal více jak měsíc, zda stěžovatel vady podání, kterých si byl sám stěžovatel dobře vědom, odstraní. Ani v této přiměřené lhůtě však stěžovatel žádným dalším podáním svůj návrh nedoplnil a vady neodstranil.
S ohledem na to soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2011
Stanislav Balík
soudce zpravodaj