ECLI:CZ:US:2011:2.US.501.11.1
sp. zn. II. ÚS 501/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2011 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. T., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem, se sídlem Králodvorská 16, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 4. 2002 sp. zn. 6 C 241/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. 2. 2011 a doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 2. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho práva garantovaná v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
K důvodům své ústavní stížnosti uvedl stěžovatel, že se dne 15. 12. 2010 z emailu od pracovnice Obvodního soudu pro Prahu 8 dozvěděl, že proti němu bylo vedeno řízení pod sp. zn. 6 C 241/2002, přičemž mu byl podle ust. §29 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění tehdejších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ustaven pro účely zastupování při soudním řízení opatrovník z řad zaměstnanců soudu, aniž by soud předtím řádně provedl šetření stran jeho skutečného pobytu, který proti rozhodnutí soudu nevyužil žádného ze zákonných opravných prostředků.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, dospěl k závěru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou, a to z toho důvodu, že novelou o. s. ř. - zákon č. 7/2009 Sb., byly vytvořeny podmínky pro podání žaloby pro zmatečnost, neboť podle ust. §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. účastník řízení může žalobu podat, pokud mu byl ustanoven opatrovník z důvodu jeho neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle §234 odst. 5 o. s. ř. lze žalobu pro zmatečnost podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Namítá-li stěžovatel neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka, má tak ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení k dispozici procesní prostředek, který je nutno čerpat za účelem obrany jeho práv předtím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud.
S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2011
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj