ECLI:CZ:US:2011:2.US.680.11.1
sp. zn. II. ÚS 680/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti P. Š., zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem Advokátní kancelář Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 330/2010-97 ze dne 20. října 2010, a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 19 C 26/2009-71 ze dne 29. března 2010, za účasti 1) Krajského soudu v Hradci Králové a 2) Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a České televize, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 6. března 2011 a k poštovní přepravě dne 7. března 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Z nich mu byla rozsudkem soudu prvního stupně uložena povinnost zaplatit televizní poplatek a přirážku za dva nepřihlášené televizní přijímače, umístěné v jeho provozovně, resp. provozovnách. Rozsudkem odvolacího soudu byl k jeho odvolání potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Stěžovatel je přesvědčen, že rozsudkem odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a podle čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky.
2. V ústavní stížnosti je konkrétně poukazováno na procesní obranu stěžovatele, že totiž oba televizní přijímače, ohledně nichž byly přiznány vedlejší účastnici řízení peněžité nároky, jsou nefunkční. Neztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že zánik poplatkové povinnosti nevyvolává ani skutečnost, že se oprava porouchaného televizního přijímače nevyplatí při porovnání ceny jeho opravy a jeho zůstatkové hodnoty. Poukazuje na to, že i z fragmentů takřka zničeného televizního přijímače je možno jej renovovat do původní podoby, a tím by se žádný televizní přijímač nemohlo stát trvale nezpůsobilým k reprodukci televizního vysílání. Takový výklad vlastních povinností považuje za nepřípustně extenzivní. Dovolává se toho, že zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, hovoří o způsobilosti televizního přijímače reprodukovat televizní vysílání. Tuto způsobilost nelze vyvozovat za hranicí trvale se projevující vady, mající za následek nefunkčnost. Obecná ovladatelnost a použitelnost věci pro potřeby lidí je přitom znakem vymezujícím věc v právním smyslu a je rovněž východiskem pro vybírání televizních poplatků z držby televizních přijímačů. Pro uvedený účel je bezvýznamné, že televizní přijímač slouží např. jako dekorační předmět.
3. Ústavní soud předesílá, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), rozeznává v §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Jen pro pořádek je třeba upozornit, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter kontradiktorního řízení.
4. V posuzovaném případě se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že přechodná ztráta schopnosti určitého přijímače přijímat a reprodukovat televizní vysílání nesnímá z poplatníka povinnost platit televizní poplatky. Vedle toho dospěl k závěru, že se stěžovateli nepodařilo prokázat, že by předmětné televizní přijímače trvale a nenávratně pozbyly výše uvedené schopnosti v důsledku neodstranitelné vady. Listinné důkazy předložené stěžovatelem, které o tom měly vypovídat, se podle názoru odvolacího soudu věcně i časově míjely se stavem, který panoval v okamžiku, od nějž byl odvozen uplatněný nárok a nedovolovaly přijmout skutkový závěr o definitivní ztrátě způsobilosti dvou televizních přijímačů přijímat a reprodukovat televizní vysílání. Tento právní názor je věcně přesvědčivý a vychází jak ze zákona tak i z provedeného dokazování, jehož průběh a výsledky stěžovatel výslovně nijak nezpochybňuje. S ohledem na to, lze považovat závěr odvolacího soudu za ústavně souladný.
5. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. března 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu