ECLI:CZ:US:2011:2.US.873.11.1
sp. zn. II. ÚS 873/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti A. R., zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem Advokátní kanceláře v Písku, Velké náměstí 119, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 20. ledna 2011 č. j. 2 Afs 71/2010-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), č1. 2 odst. 2 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost podaná proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2010 č. j. 10 Af 62/2010-19. Uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba podaná proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2010 č. j. 3396/10-1500, kterým bylo podle §50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád") zamítnuto odvolání stěžovatele podané proti výzvě Finančního úřadu v Písku ze dne 21. 4. 2010, jíž byl vyzván k odstranění vad daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2009.
Stěžovatel podal daňové přiznání na předepsaném tiskopise, avšak nesplnil požadavek na vlastnoruční podpis daňového přiznání, neboť se podepsal pouze v části tiskopisu obsahující žádost o vrácení přeplatku na dani. Správce daně jej shora označenou výzvou vyzval k doplnění vlastnoručního podpisu s tím, že nedostatek podpisu je vadou, pro kterou podání není způsobilé projednání. Vzhledem k tomu, že stěžovatel výzvě nevyhověl, bylo daňové řízení zastaveno.
Stěžovatel nesouhlasí se závěry správních a soudních orgánů, dle nichž je předmětný daňový tiskopis koncipován jako dvě samostatná podání, která je nutno také samostatně podepsat. Je přesvědčen, že podpis v rubrice týkající se žádosti o vrácení daňového přeplatku stvrzuje, že se jedná právě o podání daňového přiznání podatele, a proto nebylo třeba se znovu podepisovat. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho podání daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2009, včetně žádosti o vrácení přeplatku nemělo žádných vad, které by bránily jeho projednání a následnému stanovení daně. Požadavek, aby podepsal prohlášení určitého obsahu, tj. prohlášení formulované Ministerstvem financí, nemá zákonnou oporu, neboť žádný z daňových zákonů neukládá poplatníkům činit nějaká prohlášení.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů Nejvyššího správního soudu způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již soud vypořádal.
Podstatou ústavní stížnosti je de facto nesouhlas stěžovatele s formulací tiskopisu Ministerstva financí MFin 5405 vzor 16 pro podání daňového přiznání, z nějž vyplývá, že podatel daňového přiznání je povinen stvrdit podpisem správnost jím uváděných údajů a současně má možnost na témže tiskopise samostatně požádat o vrácení případného daňového přeplatku.
Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím a zcela srozumitelným způsobem objasnil, z jakých zákonných důvodů je nezbytné, aby daňový subjekt, povinný podat daňové přiznání (na předepsaném tiskopise vydaném Ministerstvem financí), v němž si sám vypočítá daň, uvede výjimky, osvobození, zvýhodnění slevy, odpočty a vyčíslí jejich výši, stvrdil správnost a úplnost údajů jím samým uvedených, vlastnoručním podpisem. Rovněž dostatečně objasnil, že v závěru tiskopisu předtištěná žádost o vrácení přeplatku na dani z příjmů právnických osob podle §64 odst. 4 daňového řádu neznamená, že se jedná o součást daňového přiznání.
Závěru, dle nějž podpis uvedený v části tiskopisu daňového přiznání, týkající se žádosti o vrácení přeplatku na dani, nenahrazuje podpis prohlášení o správnosti a úplnosti údajů uvedených daňovým subjektem v daňovém přiznání, Ústavní soud nemá z ústavního hlediska co vytknout. Ústavní soud dodává, že předmětný formulář zcela jednoznačně graficky i gramaticky odlišuje, co je kterým podpisem stvrzováno a k jakému samostatnému daňovému řízení se vztahuje. Odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 145/94 je třeba hodnotit jako zcela nepřípadný, neboť jím byla řešena skutkově i právně odlišná situace.
Ústavní soud shodně s Nejvyšším správním soudem ani nesdílí názor, že by doplnění podpisu bylo formalistickým požadavkem neúměrně zatěžujícím stěžovatele či, že by požadavek na stvrzení údajů uváděných poplatníkem daně v daňovém přiznání byl výrazem neodůvodněné úřední byrokracie. Ostatně za situace, kdy stěžovatel zjevně upřednosťuje komplikované projednávání zcela neproblémové záležitosti před řadou správních a soudních orgánů, je poukaz na byrokratický požadavek správních orgánů, neadekvátní.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu