ECLI:CZ:US:2011:3.US.1552.11.1
sp. zn. III. ÚS 1552/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, věci navrhovatelky J. P., zastoupené Mgr. Lenkou Žváčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 148/18, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2001 č. j. 14 Co 480/2009-400, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně, upravující styk otce s nezletilými dětmi. Vyslovila přesvědčení, že zejména znalecké posudky, o jejichž obsah se soud opíral, byly vypracovány bez dostatečné odborné způsobilosti znalkyň, těm se nepodařilo s nezletilými navázat kontakt či komunikaci, nevzaly zřetel na lékařské zprávy, na DVD nahrávky, které jim předložila, ani nepřihlédly k chování otce a k jeho vztahu k ženě, se kterou má dítě, a jejich závěry tak považuje za nepodložené, zkreslené a nesprávné. Odvolací soud odmítl doplnění důkazů revizním znaleckým posudkem a z uvedených důvodů se proto jeho rozhodnutím cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dotčeny jsou i nezletilé děti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku odvolacího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně k odvolání otce nezletilých přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. 8. 2009 č. j. 12 Nc 271/2008-300 v souladu s §212 věta prvá a §212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu a s ohledem na obsáhlé dokazování soudem I. stupně a jeho doplnění v odvolacím řízení opodstatněně změnil úpravu styku otce s dětmi, narozenými 6. 7. 2006 a 24. 9. 2007, a to na každou neděli v době od 9.00 hodin do 17.00 hodin a na každou středu v době od 12.00 hodin do 17.00 hodin, když také stanovil povinnost matky děti ke styku připravit v místě svého bydliště, a oba rodiče zavázal k náhradě nákladů vynaložených v řízení ze státních prostředků. Své rozhodnutí pak s poukazem na provedené důkazy, na obsah §27 odst. 1, 2 věta prvá zákona o rodině, vyčerpávajících způsobem odůvodnil, a proto lze v dalším na ně odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu, podle kterého důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Jestliže obecné soudy ve svém rozhodnutí respektují kautely dané tímto citovaným ustanovením, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocení neztotožňoval. Nezávislost rozhodování obecných soudů se tak uskutečňuje v ústavním a zákonném procesně právním a hmotně právním rámci, představovaném především principy řádného a spravedlivého procesu, zakotvenými v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, vylučujícími libovůli při rozhodování. V předmětné věci pak v provádění a hodnocení důkazů rozpor s §132 občanského soudního řádu v postupu soudů zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu