ECLI:CZ:US:2011:3.US.1656.11.1
sp. zn. III. ÚS 1656/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. L. a D. L., označené jako "žádost uznání práva", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. června 2011 a označeným jako "žádost uznání práva" stěžovatelé tvrdili, že byla porušena jejich ústavně zaručená práva, proto žádají Ústavní soud o vyřešení věci a ochranu před nespravedlností.
Proti stěžovatelům je vedena exekuce, rozhodnutí soudu považují za nespravedlivé s ohledem na okolnosti, které předcházely vydání exekučního titulu. Obecné soudy v nalézacím řízení neuznaly, že rodina stěžovatelů se ocitla v přímém ohrožení života od dubna 1994 do března 1995. Stali se oběťmi zločinného jednání, poškozování jejich osob, okrádání, omezování osobní svobody, bylo jim vyhrožováno zabitím a dosud nebyl jejich případ vyřešen.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
Ve smyslu §35 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání (§27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) splněny nejsou.
Z obsahu podání a přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2011 (13 Co 140/2011-37) bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. prosince 2009 (17 Nc 8402/2009-8) a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněný návrhem u Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. června 2009 se v dané věci domáhal nařízení exekuce a udělení pověření k jejímu provedení pro označeného soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb., v platném znění (dále jen "exekuční řád"). O návrhu oprávněného rozhodl Okresní soud v Sokolově dne 28. prosince 2009 (17 Nc 8402/2009-8), který vydala soudní tajemnice I. F. Odvolací soud podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť se jednalo o takové vady, kdy řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení, a to nesprávné obsazení soudu. Soudní tajemník dle vyhl. č. 37/1992 Sb., v platném znění, není oprávněn rozhodnout o nařízení exekuce podle exekučního řádu.
V daném případě stěžovatelé podali ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo zrušeno předchozí rozhodnutí Okresního soudu v Sokolově a vráceno nalézacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že postup nalézacího soudu nebyl správný a nalézací soud za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. V řízení před nalézacím soudem je přitom nesporné, že stěžovatelé jsou jeho účastníky a že tedy budou i disponovat se všemi svými procesními právy.
Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně (srov. např. věc sp. zn. IV. ÚS 125/06 z 30. března 2006, sp. zn. II. ÚS 2953/07 z 13. prosince 2007).
Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. června 2011
Pavel Rychetský
soudce zpravodaj