ECLI:CZ:US:2011:3.US.1664.11.1
sp. zn. III. ÚS 1664/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Stavební společnost RBK, a. s., se sídlem Praha, Bubeneč, Podbabská 81/17, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně 1, Masarykovo náměstí 20, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2011 č. j. 1 Cmo 98/2010-394 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2009 č. j. 19 Cm 267/2000-359, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Cmo 98/2010-394, kterým bylo dne 22. 2. 2011 potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 171.071,30 Kč s příslušenstvím, když tato představovala výši bezdůvodného obohacení žalovaného. Vyslovil přesvědčení, že v řízení prokázal plnění žalovanému, ten však neuvedl odpovídající skutková tvrzení o tom, že šlo o plnění vadné, jež proto muselo být odstraněno. Soudy, dle jeho názoru, v tomto směru vycházely pouze z neurčitých tvrzení žalovaného a z výpovědi svědků T. D. a M. Č., které hodnotily nesprávně, a proto také dospěly k nesprávnému skutkovému zjištění. Poněvadž se tak jejich rozhodnutími cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, navrhl zrušení jak rozsudku soudu odvolacího, tak Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 19 Cm 267/2000-359.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal podle §212 a §212a občanského soudního řádu napadený rozsudek, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na vydání bezdůvodného obohacení, a opodstatněně jej jako věcně správný potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí vyložil obsah ustanovení §451 a §458 odst. 1 občanského zákoníku a v souladu se skutkovým zjištěním o stavebních pracích a stavbě mimo uzavřenou smlouvu a o jejím nutném odstranění pro vady dospěl ke stejnému závěru jako soud I. stupně, tj. ke zjištění, že na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení nedošlo. Nutno dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 zákona č. 1/1993 Sb.), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, zakotvená v §132 občanského soudního řádu, a jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené (a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval). V předmětné věci při provádění a hodnocení důkazů se soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a proto byl návrh shledán zjevně neopodstatněným.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu