ECLI:CZ:US:2011:3.US.1711.10.1
sp. zn. III. ÚS 1711/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti A) O. K. a B) A. K., právně zastoupených JUDr. Jiřím Rakem, advokátem, se sídlem Štefánikova 58/31, 742 21 Kopřivnice, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 81 C 41/2006-153 ze dne 10. 5. 2007, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 580/2007-194 ze dne 30. 11. 2007 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3559/2008-236 ze dne 23. 3. 2010 za účasti 1) Okresního soudu v Ostravě, 2) Krajského soudu v Ostravě a 3) Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, a 4) AREXIS, spol. s r.o. se sídlem v Ostravě - Přívoze, Chopinova 562/7, IČ 44741413, 5) P. N., 6) P. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Návrhem došlým dne 14. června 2010, doplněným o průkaz plné moci dne 17. června 2010, byla Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splňujícím i další formální podmínky [ustanovení §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím.
2. Stěžovatelé tvrdili, že citovanými rozhodnutími bylo zasaženo do jejich základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a na právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, protože obecné soudy připustily konání dražby, v níž přešlo vlastnické právo na vydražitele k nemovitostem i přesto, že dluh byl před jejím konáním věřiteli uhrazen.
II.
3. Ústavní soud maje k dispozici napadená rozhodnutí nepovažoval za nutné vyžádat si příslušný spis, neboť tvrzené skutečnosti, pro posouzení ústavní stížnosti rozhodné, jsou s nimi ve shodě. Podává se z nich, že stěžovatelé smlouvou zatížili své nemovitosti zástavním právem, jímž zajistili právo věřitele na splacení úvěru. Dlužník svůj dluh neuhradil. Pravomocným rozhodnutím soudu bylo určeno, že jistina pohledávky věřitele činí 6 073 986,66 Kč, přičemž následně došlo k výkonu rozhodnutí - soudní dražbě - části nemovitostí (27. 2. 2004) s příklepem za 9 453 334,- Kč. O rozvrhu rozdělované podstaty bylo rozhodnuto dne 28. 5. 2004. Paralelně probíhala za účelem realizace zástavy a úhrady dluhu nedobrovolná dražba další části nemovitostí, přičemž tyto byly dne 14. 4. 2004 vydraženy za 1 680 000,- Kč. Ve výčtu přihlášených pohledávek dražebních věřitelů byla uvedena i pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení ve výši 901 373,- Kč. Stěžovatelé namítají, že tato druhá dražba se již neměla konat a soudy měly vyslovit její konání za neplatné.
4. Nejvyšší soud zhodnotil, že napadené rozhodnutí bylo v souladu s ustálenou judikaturou soudů a po právní stránce nemělo zásadní význam, a proto dovolání odmítl.
III.
5. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
6. Jak z napadených rozhodnutí plyne, odvolací i dovolací soud se vypořádal s námitkami stěžovatelů způsobem, který zákon předvídá. Z obsahu ústavní stížnosti je dále zjevné, že stěžovatelé namítali drobná formální pochybení, která však na věcnou správnost postupu soudů neměla vliv; intenzita pochybení byla zanedbatelná. Zásadní nepochopení stěžovatelů tkví ve faktu, že věřitel se úhrady dlužné částky dočkal až po nabytí právní moci rozvrhového usnesení, kdy soud vyplácí jednotlivým osobám přiznané částky, nikoli již příklepem resp. právní mocí usnesení o udělení příklepu. Druhá dražba se tak vzhledem k okolnostem případu konat mohla. Obecné soudy navíc podrobně odůvodnily, proč stěžovatelé neunesli důkazní břemeno k tvrzením, že byly dány důvody neplatnosti druhé dražby.
7. Jak Nejvyšší soud zhodnotil, obohatil-li se někdo, aniž by k tomu byl dán důvod, mohou se stěžovatelé domáhat vydání tohoto obohacení.
8. Jinou otázkou je, zda doba od příklepu (27. 2. 2004) do vydání rozvrhového usnesení (28. 5. 2004) byla dobou přiměřenou; stejně tak mohlo být posuzováno, zda druhá dražba nebyla šikanózním výkonem práva. Tyto otázky ale nemohou být řešeny v řízení před Ústavním soudem, i kdyby je stěžovatelé namítali, neboť jsou součástí řešení sporů v rovině podústavního práva, kam je ingerence Ústavního soudu zapovězena, jsou-li v řízení dodrženy základní principy chráněné ústavním pořádkem.
IV.
9. Vzhledem k právním závěrům obecných soudů lze uzavřít, že v projednávané věci postupovaly tyto soudy ústavně konformně, rozhodly předvídatelným způsobem a v souladu s ustálenou judikaturou; samotný nesouhlas stěžovatelů s právním posouzením předestřené věci obecnými soudy nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
10. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2011
Jiří Mucha
předseda senátu