ECLI:CZ:US:2011:3.US.1880.11.1
sp. zn. III. ÚS 1880/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti pana T. V. L., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Tyršově ul. 1714/227, 702 00, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 20 C 233/2010-19 ze dne 24. 9. 2010 ve znění opravného usnesení č. j. 20 C 233/2010-45 ze dne 18. 2. 2011 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 447/2010-50 ze dne 4. 4. 2011 za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a obchodní společnosti STARLIFE s.r.o., se sídlem Husovo nám. 1702, 253 01 Hostivice, IČO: 26772493, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Návrhem došlým dne 27. června 2011 byla Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splňujícím i další formální podmínky [ustanovení §30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], doručena ústavní stížnost proti shora citovaným rozhodnutím.
2. Stěžovatel tvrdil, že citovanými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a práva na rovné postavení účastníků dle čl. 37 Listiny základních práv a svobod, protože soudy nerozhodly o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků ve výši 1 000 Kč tak, jak žádal. Oproti svému očekávání nebyl osvobozen od soudních poplatků, avšak zástupce pro řízení - a to z řad advokátů - mu ustanoven byl, nikoli však ten, koho stěžovatel ve svém návrhu označil.
II.
3. Ústavní soud, maje k dispozici napadená rozhodnutí, nepovažoval za nutné vyžádat si příslušný spis, neboť tvrzené skutečnosti, pro posouzení ústavní stížnosti rozhodné, jsou s nimi ve shodě.
4. Z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 20 C 233/2010-19 ze dne 24. 9. 2010 ve znění opravného usnesení č. j. 20 C 233/2010-45 ze dne 18. 2. 2011 plyne, že stěžovatel žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení Mgr. Vadima Rybáře zástupcem pro řízení dle ustanovení §30 o. s. ř. Nalézací soud se po posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku přiklonil k závěru, že majetková situace žalobce není tak špatná, aby žalobce nebyl schopen platit náklady řízení, a proto mu osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Stran práva na zástupce v řízení naopak došel k závěru, že tato žádost je důvodná, s ohledem na fakt, že se v daném případě může jednat o složitější věc a stěžovatel jako cizinec by s velkou pravděpodobností nezvládl veškeré procesní úkony tak, aby to pro něj nemělo negativní důsledky. Nepřistoupil však na návrh stěžovatele, aby tímto zástupcem byl Mgr. Vadim Rybář, ale zástupcem ustanovil advokáta Mgr. K. J., s odůvodněním, že tím nebude docházet ke zbytečnému zvyšování nákladů právního zastoupení.
5. Stěžovatel se proti všem výrokům odvolal. Jak se z rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 447/2010-50 ze dne 4. 4. 2011 podává, stěžovatel mu znovu předestřel svoji majetkovou situaci a vyjádřil nesouhlas s ustanovením Mgr. K. J., advokáta, jeho zástupcem. Odvolací soud jeho námitky posoudil a neuznal jejich důvodnost. Došel k závěru, že při hodnocení majetkových poměrů stěžovatele je třeba přihlédnout nejen k výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Odvolání nevyhověl a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nad rámec nosných důvodů uvedl, že správně by při ustanovení zástupce měly být naplněny i obě zákonem stanovené podmínky, tj. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka a jsou-li u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
III.
6. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují procesní ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
7. Oba obecné soudy se dostatečně zabývaly stěžovatelovými návrhy, posoudily je a svá rozhodnutí srozumitelně, logicky, stručně a jasně odůvodnily.
8. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že obecné soudy extrémním způsobem vybočily z limitů stanovených jim zákonem, resp. že se případné vady promítly do roviny ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele.
9. Nalézací soud pochybil, když stěžovateli přiznal zástupce pro řízení z řad advokátů, aniž by současně vyslovil, že jsou u stěžovatele splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků; tyto předpoklady podle jeho názoru naopak naplněny nebyly. Porušil tak zákon ve prospěch stěžovatele. V této souvislosti mu nelze vyčítat, že nepřistoupil na návrh stěžovatele a ustanovil mu jiného advokáta, sledovav při tom hospodárnost procesu. Ustanovení zástupce pro řízení je vztah mezi žadatelem a státem, přičemž stát při poskytování tohoto dobrodiní může a musí postupovat tak, aby na jedné straně v rovině procesní ochránil zájmy účastníka, na druhé straně minimalizoval negativní externality, které jsou s tímto dobrodiním spojeny. Je proto zcela v pořádku, ustanovil-li zástupcem advokáta se sídlem v místě, v němž řízení probíhá. Tato úvaha není v protikladu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 194/98 ze dne 20. 2. 2001, jak se stěžovatel mylně domnívá. Odmítl-li odvolací soud pro absenci aktivní legitimace odvolání v části, kde stěžovatel brojil proti ustanovení Mgr. K. J. zástupcem, pak tak učinil po právu, neboť žádosti stěžovatele bylo vyhověno.
10. Namítá-li stěžovatel, že není schopen zaplatit 1 000 Kč za soudní poplatek, protože nemá žádný příjem a ve všech životních potřebách ho podporuje jeho rodina a komunita, přičemž má jediný majetek, a to 16 let starý vůz Škoda Forman, pak mu nezbude, než aby s ním naložil způsobem, který mu výnos uvedené částky zabezpečí; Ústavní soud neopomíjí zdůraznit, že takovou částku lze snadno získat i obyčejnou (kupř. manuální) prací.
IV.
11. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy postupovaly v projednávané věci ústavně konformně a rozhodly předvídatelným způsobem. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod. Protože Ústavní soud jejich porušení neshledal, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2011
Jan Musil
předseda senátu