ECLI:CZ:US:2011:3.US.2112.11.1
sp. zn. III. ÚS 2112/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 2. srpna 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti stěžovatele Tessile ditta a. s., se sídlem v Praze, Ve Studeném 117/5a, zastoupeného JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem v Rokycanech 1, Josefa Knihy 177, proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 10 EC 587/2010 ze dne 16. 5. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu.
Napadené rozhodnutí, jak patrno z jeho obsahu a obsahu ústavní stížnosti, bylo vydáno v řízení zahájeném k návrhu stěžovatele (svou aktivní legitimaci k jeho podání odvozujícího ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2010, jím uzavřené s Dopravním podnikem hl. města Prahy) směřující proti M. M., pro zaplacení částky 968,- Kč s přísl., představující podle tvrzení v žalobě uvedených nezaplacené jízdné s přirážkou za jízdu dne 6. 1. 2010 veřejnou hromadnou dopravou.
Napadeným rozsudkem shora označeným obecný soud žalobu stěžovatele zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení v podstatě s odůvodněním, že stěžovatel se po žalovaném domáhal uvedeného plnění s tvrzením, že tento cestoval bez platné jízdenky a jízdné ve výši 18,- Kč a přirážku ve výši 950,- Kč nezaplatil. Soud však z předložených dokladů zjistil, že žalovaný měl převzít dluh osoby, která cestovala uvedeného dne bez platné jízdenky. Uzavřel tak, že pokud stěžovatel požadoval, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit dlužnou částku z titulu převzetí dluhu, měl uvádět jiná tvrzení, než ta, která byla uvedena v žalobě, přitom stěžovatel ani jeho zástupce se k jednání nedostavili a soud jim proto nemohl poskytnout poučení ve smyslu ustanovení §118a odst. 1 a 2 a §119a odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že soud napadený rozsudek vydal, aniž bral v úvahu a přihlédl k obsahu podání ze dne 29. 3. 2011, jímž stěžovatel spolu s omluvou neúčasti u ústního jednání napravoval pochybení v nepřesných skutkových tvrzeních, způsobených - jak uvedl - opomenutím uvedení skutečnosti, že dluh vznikl původně jinému cestujícímu, jehož dluh převzal žalovaný.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Na rozdíl od stěžovatele Ústavní soud nepovažuje stěžovatelem uváděné okolnosti daného případu, jež i sám stěžovatel vnímá jako bagatelní, za "situaci extrémního porušení práva na spravedlivý proces", zvláště za stavu, kdy se stěžovatel bez uvedení důvodu dvakrát z účasti u ústního jednání, u něhož měl možnost svá pochybení napravit, omluvil a souhlasil s tím, aby soud rozhodl bez jeho přítomnosti. Ústavní soud proto odkazuje na svou judikaturu věcí bagatelních se týkající, v níž dal najevo, že u věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§202 odst. 2 o. s. ř.), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 695/01, III. ÚS 405/04, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, IV. ÚS 185/98) a zároveň zdůrazňuje svoji roli soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) s tím, že ústavní stížnost v takových věcech nemůže sloužit k nápravě a odstraňování nedbalosti a pochybení primárně způsobených právě stěžovatelem.
Z uvedených důvodů byla stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněná odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu