ECLI:CZ:US:2011:3.US.2226.11.1
sp. zn. III. ÚS 2226/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM - společenské hry, s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, zastoupené Mgr. Václavem Schovánkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Újezd 596/9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2011, č. j. 32 Cdo 401/2011-185, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2010, č. j. 23 Co 92/2010-150 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 2. 2011, č. j. 26 C 91/2010-130, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 7. 2011 se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v její věci (pozn.: v záhlaví stížnosti je označeno jako napadené rozhodnutí Obvodního soudu ze dne 26. 5. 2009, č. j. 31 C 468/2008-83, v petitu stížnosti však rozhodnutí téhož soudu ze dne 4. 2. 2011, č. j. 26 C 91/2010-130) a uložil státu zaplatit jí náklady právního zastoupení.
K ústavní stížnosti stěžovatelka přiložila plnou moc, podle níž pro řízení o ústavní stížnosti ustanovila svým zástupcem Mgr. Václava Schovánka, advokáta se sídlem v Praze 5, Újezd 596/9, určeného jí k zastupování rozhodnutím České advokátní komory ze dne 28. 6. 2011, č. j. 1802/11 (aniž bylo doloženo, že jmenovaný advokát zmocnění přijal).
Protože podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34, §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu"), jmenovitě nebylo sepsáno advokátem, byla navrhovatelka k odstranění formálních a obsahových nedostatků podání vyzvána písemnou výzvou, v níž byla poučena o důsledcích toho, že se tak ve stanovené lhůtě nestane.
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 10. 2011 sdělil advokát Mgr. Schovánek, že ačkoliv byl stěžovatelce rozhodnutím České advokátní komory určen k poskytnutí právní služby, i přes opakované výzvy jej nekontaktovala a ani jemu se nezdařilo s ní spojit. Proto neměl možnost se s věcí seznámit, ani přijmout plnou moc pro zastupování.
Přípisem doručeným Mgr. Schovánkovi dne 31. 10. 2011 byla k jeho žádosti lhůta k odstranění vad prodloužena, avšak ani v té, jakož i dosud, nebyly nedostatky návrhu odstraněny; především nadále trpí nedostatek náležitostí povinného zastoupení stěžovatelky advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle §30 a §31 zákona o Ústavním soudu.
I když se stěžovatelka tentokrát na Ústavní soud obrátila až poté, co jí byl Českou advokátní komorou podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, určen advokát, učinila tak zjevně způsobem, jež zákonnému požadavku na její zastoupení advokátem nevyhovuje, když toliko sama sepsala plnou moc určenému advokátovi, aniž by o tomto úkonu advokáta vyrozuměla a s obsahem právního zastoupení jej obeznámila.
Na povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem je totiž nutno pohlížet nikoli čistě formalisticky, ale materiálně, což znamená, že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, aby tak došel naplnění smysl povinného zastoupení, jímž je, s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, zájem na tom, aby Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání.
Požadavku povinného zastoupení proto zjevně nedostačuje - jak je tomu nyní - aby byla Ústavnímu soudu předložena pouze formální plná moc k zastupování, ale je nezbytné, aby sama ústavní stížnost byla ustanoveným advokátem též sepsána, čehož navzdory opatřením Ústavního soudu dosaženo nebylo. Stížnost byla sepsána, stejně jako tomu bylo i v jiných věcech stěžovatelky, jí samotnou a nikoliv jí ustanoveným zástupcem, jemuž se nezdařilo s ní o věci ani jakkoli komunikovat.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení navrhovatelky advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj