ECLI:CZ:US:2011:3.US.2466.11.1
sp. zn. III. ÚS 2466/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti S. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Kouřilem, advokátem AK Kouřil, Pešáková, Varmuža, se sídlem Kozinova 2, 787 01 Šumperk, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 14. dubna 2011 č. j. 70 Co 194/2011-M 83, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. února 2011 č. j. 70 Co 76/2011-M 68, a proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. ledna 2011 č. j. 13 Nc 151/2010-M 61 a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. října 2010 č. j. 13 Nc 151/2010-M 244, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 18. 8. 2011 a doplněné o plnou moc advokáta dne 15. 9. 2011, napadá stěžovatel všechna v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení článku 11 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si vyžádal zapůjčení spisu vedeného Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. 13 Nc 151/2010, jímž je dosud vedeno řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí na dobu před a po rozvodu manželství. Z předmětného spisu zjistil následující skutečnosti.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 3. 9. 2009 č. j. 12 Nc 436/2009-35, 16 P a Nc 119/2009 k návrhu stěžovatele nařídil předběžné opatření, kterým bylo matce nezletilých dětí Jiřího a Jana (jedná se o pseudonymy) uložena povinnost ponechat oba nezletilé chlapce v péči stěžovatele - otce obou nezletilých dětí (výrok I); návrh stěžovatele, aby předběžným opatřením byla matce nezletilých dětí stanovena povinnost přispívat na jejich výživu celkovou částkou 1 500,- Kč měsíčně, soud zamítl (výrok II), opatrovníkem nezletilých dětí ustanovil Městský úřad v Břeclavi (výrok III).
Usnesením ze dne 23. 7. 2010 č. j. 13 Nc 151/2010-169 Okresní soud v Šumperku zrušil předběžné opatření o úpravě styku matky s nezletilými dětmi a nově ho upravil tak, že matka nezletilých je oprávněna se s nimi stýkat každý sudý týden v kalendářním roce od pátku 15:00 hod. do neděle 17:00 hod. Současně matce upravil styk s nezletilými dětmi v průběhu letních prázdnin roku 2010. Citované usnesení bylo vykonatelné jeho doručením (dne 27. 7. 2010) s poučením, že odvolání nemá odkladný účinek.
Dne 5. 8. 2010 podle protokolu sepsaného u Okresního soudu v Šumperku navrhla matka nezletilých dětí, aby soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokut, neboť stěžovatel neplní povinnost vyplývající z úpravy styku nařízené předběžným opatřením ze dne 23. 7. 2010. Výzva podle ustanovení §272 o. s. ř. byla doručena dne 21. 9. 2010 (č. l. 199). Usnesením ze dne 29. 9. 2010 č. j. 70 Co 464/2010-214 (doručeným stěžovateli dne 5. 11. 2010) Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci po odvolání stěžovatele předběžným opatřením umožnil matce nezletilých zatímní styk s nimi v rozsahu každého sudého týdne v roce od soboty 9:00 hod. do 18:00 hod. a v každém kalendářním týdnu v roce v pondělí od 14:00 hod. do 17:00 hod. a ve středu od 15:00 hod. do 17:00 hod.; soud změnil i úpravu styku matky s nezletilými v době vánočního volna a letních prázdnin.
Napadeným usnesením ze dne 26. 10. 2010 č. j. 13 Nc 151/2010- M 244 Okresní soud v Šumperku nařídil výkon rozhodnutí podle svého usnesení ze dne 23. 7. 2010 č. j. 13 Nc 151/2010-169 (doručeného a vykonatelného dne 27. 7. 2010) a stěžovateli uložil za nesplnění povinnosti předat matce nezletilé děti pokutu ve výši 10 000,- Kč, celkem tedy 30 000,- Kč (za termíny styku ve dnech 24. 9. 2010, 8. 10. 2010 a 22. 10. 2010), s odvoláním na návrh matky na výkon rozhodnutí, doručený soudu dne 27. 9. 2010 a ze dne 26. 10. 2010 a na vykonatelné usnesení okresního soudu ze dne 23. 7. 2010.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 18. 2. 2011 č. j. 70 Co 76/2011-M 68 potvrdil usnesení soudu prvního stupně o uložení pokut stěžovateli v celkové částce 30 000,- Kč za neuskutečněné styky matky s nezletilými dětmi.
Usnesením ze dne 28. 1. 2011 č. j. 13 Nc 151/2010- M 61 Okresní soud v Šumperku nařídil výkon rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 7. 2010 č. j. 13 Nc 151/2010-169 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2010 č. j. 70 Co 464/2010-214 uložením pokuty ve výši 5 000,- Kč za každý níže uvedený termín, celkem tedy 25 000,- Kč za nesplnění povinnosti stěžovatele předat matce nezletilé děti ve dnech 8. 10. 2010, 15. 11. 2010, 17. 11. 2010, 20. 11. 2010 a 22. 11. 2010.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 14. 4. 2011 č. j. 70 Co 194/2011-M 83 změnil usnesení okresního soudu ve výroku I tak, že uložil stěžovateli pokutu ve výši 10 000,- Kč za každý termín, v němž došlo k nesplnění povinnosti předat matce ke styku nezletilé děti. Změna ve výroku usnesení okresního soudu nastala v případě neuskutečnění termínu styku dne 8. 10. 2010, za nějž, jak zdůraznil krajský soud, byl stěžovatel sankcionován již dříve, a dále ve zvýšení pokuty z 5 000,- Kč na 10 000,- Kč za každý nerealizovaný styk, neboť stěžovatel i nadále pokračuje v neplnění soudem uložené povinnosti. Námitky stěžovatele shledal odvolací soud jako zcela subjektivní a neakceptovatelné, bez objektivně podložených důvodů. Závěrem krajský soud poukázal na skutečnost, že stěžovatel v odvolání nenamítal, že by nebyl schopen pokuty finančně unést.
II.
Stěžovatel tvrdí, že porušení svého práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny spatřuje v tom, že okresní soud výši uložení pokut "ani v jednom ze svých rozhodnutí žádným způsobem neodůvodnil", což neučinil ani krajský soud. Pokuty hodnotí stěžovatel v ústavní stížnosti jako příliš vysoké, které při svém současném příjmu nemůže uhradit, přičemž jejich vymožení údajně může zásadním způsobem ohrozit materiální zabezpečení nezletilých dětí. Ve výkonu rozhodnutí uložením pokut spatřuje stěžovatel porušování principů právního státu, konkrétně porušení principu proporcionality a zákazu zneužití práva. Na podporu svých tvrzení, že umožnění styku matky s nezletilými dětmi je při stávajícím odmítavém postoji obou nezletilých dětí k matce mimo možnosti stěžovatele, poukazuje stěžovatel na závěry zprávy PhDr. M. V. a obou soudem ustanovených znalkyň i na zprávy Fondu ohrožených dětí.
Krajskému soudu stěžovatel vytýká, že zdvojnásobil pokuty za nesplnění povinnosti stěžovatelem, i když by měl vzít v úvahu, že výše pokut je pro stěžovatele "likvidační". Krajský soud při svém rozhodování nevzal v úvahu, že odvolání podal stěžovatel a měl proto analogicky uplatnit zákaz reformatio in peius, běžně aplikovaný v právu trestním či ve správním řízení.
III.
Ústavní soud po posouzení námitek stěžovatele v souvislosti s jeho tvrzením o údajném porušení jeho základních práv a svobod dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel závěry obou obecných soudů uvedené v napadených rozhodnutích vykládá jinak a v jiných souvislostech, než jak to učinily tyto soudy. Stěžovatel sice připouští, že napadená usnesení soudů obou stupňů nemohou reagovat na výsledky znaleckého zkoumání obou soudem ustanovených znalkyň, neboť znalecký posudek byl soudu doručen až v květnu 2011, přesto jeho dílčí výsledky, ovšem vytržené z celkového kontextu znaleckého posudku, považuje za podstatné pro své tvrzení o nemožnosti splnit povinnosti uložené mu vykonatelným předběžným opatřením o úpravě styku matky s nezletilými dětmi.
V projednávané věci obecné soudy při nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokut postupovaly způsobem uvedeným v ustanovení §273 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Rozhodovaly tak za situace, v níž bylo zjištěno, že stěžovatel dlouhodobě (více než rok) neplní povinnosti uložené mu předběžným opatřením, jímž byl matce nezletilých předběžně upraven její styk s nezletilými dětmi.
Jak podrobně vysvětlil odvolací soud v usnesení ze dne 18. 2. 2011, Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 26. 10. 2010 č. j. 13 Nc 151/2010-M 244 uložil stěžovateli pokuty, přičemž exekučním titulem se stalo vykonatelné usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 7. 2010 č. j. 13 Nc 151/2010-169, neboť to bylo změněno až vykonatelností (doručením povinnému rodiči) usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2010 č. j. 70 Co 464/2010-214, která nastala dne 5. 11. 2010. Výkon rozhodnutí formou ukládání pokut povinnému rodiči (§273 o. s. ř.) byl realizován po předchozím doručení výzvy stěžovateli podle ustanovení §272 odst. 2 o. s. ř., přičemž tato výzva zůstala ze strany stěžovatele bez odpovídající reakce.
Jak konstatoval odvolací soud, důvody opakovaně uváděné stěžovatelem v jeho odvolání - neochota nezletilých dětí, resp. jejich naprosté odmítání jakýchkoli kontaktů s jejich matkou, není možné vytýkat matce nezletilých dětí či nezletilým dětem. Lze souhlasit s názorem obou obecných soudů, že bylo ve výchovných možnostech stěžovatele působit na obě nezletilé děti tak, aby byl postupně překonán, nikoli fakticky podporován možný negativní vztah nezletilých k matce. Pokud byly tyto nezletilé děti předběžně svěřeny do péče stěžovatele již v roce 2009 a po více jak roce stěžovatel stále opakuje tytéž argumenty, které mají odůvodňovat neplnění jemu uložených povinností, nelze než připomenout jak zprávy kolizního opatrovníka nezletilých, tak i Fondu ohrožených dětí, které stěžovatelova tvrzení do jisté míry vyvracejí, neboť mimo jiné konstatují, že stěžovatel přistupuje ke svým povinnostem připravit nezletilé děti na styk s matkou pouze formalisticky a znevažuje v jejich přítomnosti nezastupitelnou výchovnou roli matky. Obecné soudy v napadených rozhodnutích zdůraznily, že v exekučním řízení je podstatné, zda jsou splněny formální a materiální podmínky výkonu. Ty měly v projednávané věci za splněné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud se nezabýval jeho příjmovými poměry, přičemž zdůrazňuje, že výše pokut je natolik vysoká, že je pro majetkovou situaci "likvidační". Tato argumentace je předkládána až v řízení o projednávané ústavní stížnosti, jde tedy o námitky nepřípustné, neboť jak uvedl krajský soud v odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatel v odvoláních nikdy neuváděl, že by nebyl schopen zaplacení uložených pokut "finančně unést".
Ústavní soud rovněž nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že obecné soudy svými rozhodnutími založily jejich nepřezkoumatelnost, protože se prý v odůvodněních předmětných usnesení podrobně nezabývaly důvody, které je vedly k uložení pokut v konkrétní výši. Tyto důvody jsou však zejména v usnesení krajského soudu dostatečně vyloženy; výše označený soud poukázal v této souvislosti na sankční charakter dalších pokut, ukládaných stěžovateli za dlouhodobé a opakované neplnění jemu uložených povinností, které při ukládání ve stejné výši dostatečně stěžovatele nemotivují a nedonucují k nápravě a změně jeho stávajících postojů.
Protože Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu