ECLI:CZ:US:2011:3.US.2491.11.1
sp. zn. III. ÚS 2491/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti 1) M. D. a 2) Ing. M. D., proti "opatřením učiněným senátem Krajského soudu v Brně dne 22. 6. 2011 v řízení č. j. 19 Co 187/2010", spojené návrhem na odklad vykonatelnosti těchto "opatření" a s návrhem na zrušení ustanovení §29 a §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ustanovení §14 odst. 4, §15a odst. 2 a 3, §15b odst. 2 a 3, §16 odst. 2 a §241 odst. 1 a 4 občanského soudního řádu, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil "všechna opatření učiněná senátem (Krajského soudu v Brně) dne 22. 6. 2011 v řízení č. j. 19 Co 187/2010", anebo "určil, že všechna tato opatření jsou od počátku neplatná", aby vykonatelnost těchto opatření byla odložena, a to "až do definitivního rozhodnutí o návrhu na zrušení těchto opatření, resp. o jejich prohlášení za neplatné od samého počátku", aby Ústavní soud "určil, že ustanovení §14 odst. 4, §15a odst. 2 a 3, §15b odst. 2 a 3, §16 odst. 2 a §241 odst. 1 a 4 občanského soudního řádu vždy byla a jsou v integritě ústavního a právního pořádku neaplikabilní, jejich plnění nesmí být vymáháno", a aby je "ze stejných důvodů" i zrušil.
Stěžovatelé tak výslovně činí bez zastoupení advokátem na základě kvalifikované plné moci, a to s odůvodněním, že požadavky takového zastoupení jsou "v příkrém rozporu s materiálním jádrem ústavního pořádku", a nelze se jimi proto řídit.
K odstranění - tohoto - nedostatku řádného návrhu ve smyslu ustanovení §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") byli stěžovatelé vedeni písemnou výzvou doručenou jim dne 7. 9. 2011, v níž byli též upozorněni, že nestane-li se tak ve lhůtě 10 dnů, bude návrh odmítnut.
V této lhůtě stěžovatelé vytýkanou vadu neodstranili. Ústavnímu soudu adresovali podání ze dne 19. 9. 2011, v němž trvali na "neaplikabilnosti" ustanovení §29 a §30 zákona o Ústavním soudu s tím, že musí být respektováno jejich "právo" podat ústavní stížnost bez zastoupení advokátem, a to "bez ohledu na stav litery zákona o Ústavním soudu". Stěžovatelé vyjádřili přesvědčení, že stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 1/96 "je založeno na naprosto neúplném, navíc chybném zjištění skutkového stavu, takže se Ústavní soud jím vůbec nemůže cítit vázán", přičemž "toto stanovisko vyžaduje revizi a nemůže být vůbec aplikováno na rozhodování o přijetí či nepřijetí ústavní stížnosti".
Podle §30 odst. 1 a násl. zákona o Ústavním soudu, jímž je Ústavní soud podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán, musí být fyzické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem.
Ve stěžovateli kritizovaném stanovisku ze dne 21. 5. 1996 (sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, ST 1/9 SbNU 471), od nějž není důvod se odchýlit, dal Ústavní soud najevo, že "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení".
Ústavní soud zde též zdůraznil, že rozhodným prvkem advokátního zastoupení je vlastní stylizace ústavní stížnosti, neboť ta má jednak vyloučit a omezit zbytečná podání a tím eliminovat neúčelné náklady, a jednak je zárukou náležité identifikace ústavněprávně relevantních skutečností, včetně vymezení, které základní práva a svobody byly porušeny, a to současně s respektem k zákonem předepsaným formálním náležitostem podání, jímž se konkrétní subjekt obrací na Ústavní soud (srov. též usnesení sp. zn. II. ÚS 141/97, U 12/10 SbNU 377).
Stěžovatelům je namístě současně připomenout, že Ústavnímu soudu nenáleží přezkum a rozhodování o zákonu, jenž upravuje jeho postavení a pravidla řízení (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2074/10 a IV. ÚS 432/11).
Jestliže se stěžovatelé těmto zásadám odmítají podrobit, nezbývá Ústavnímu soudu než postupovat podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož soudce zpravodaj mimo ústní jednání usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Totéž platí pro návrh na odklad vykonatelnosti napadených "opatření", neboť je návrhem k ústavní stížnosti akcesorickým.
Návrh na zrušení v záhlaví uvedených zákonných ustanovení odmítl senát Ústavního soudu dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2011
Jiří Mucha
předseda senátu