ECLI:CZ:US:2011:3.US.2672.11.1
sp. zn. III. ÚS 2672/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele D. R., zastoupeného JUDr. Miroslavou Potočnou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Střešovická 31, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2011 sp. zn. 61 Co 268/2010 a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 17 Nc 71/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti přispívat na výživu nezletilým dětem, svěřeným do výchovy matky. Uvedl, že soud I. stupně, který stanovil výživné částkou 3.200,- Kč pro nezletilou E. a částkou 2.500,- Kč pro nezletilou A., stejně pak Krajský soud v Plzni, vycházely z nesprávného právního názoru, nepřihlédly ke všem jeho tvrzením, nebraly zřetel na rozpory v důkazech, věc posoudily po stránce hmotně právní nesprávně, a proto se jejich rozsudky cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 18 Úmluvy o právech dítěte, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal otcem napadené rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město (odvolání matky bylo vzato zpět) a s ohledem na jeho rozsáhlé dokazování, na zjištěnou změnu poměrů na straně otce, na znění §26 odst. 1, §50 odst. 1, §85 odst. 2, 3, §96 odst. 1 a §98 odst. 1 zákona o rodině opodstatněně potvrdil soudem I. stupně stanovenou výši výživného pro nezletilé děti za dobu od 1. 10. 2007 do 30. 9. 2010 a od 1. 10. 2010 je změnil na částku 2.500,- Kč pro nezl. E. a na 2.000,- Kč pro nezl. A., když současně vyčíslil i výši dlužného výživného. Ve vyčerpávajícím odůvodnění svého rozsudku se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami otce, a proto lze na ně v dalším odkázat. Nutno uvést, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy ve svém rozhodnutí respektují kautely, dané tímto ustanovením, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval. Nezávislost rozhodování obecných soudů se tak uskutečňuje v ústavním a zákonném procesně právním a hmotně právním rámci, představovaném především principy řádného a spravedlivého procesu, zakotvenými v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, vylučujícími při rozhodování libovůli. V dané věci soudy hodnotily důkazy v souladu s §132 občanského soudního řádu, tj. podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížely k tomu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Libovůle při uvedené činnosti tak shledána nebyla.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 5. října 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu