ECLI:CZ:US:2011:3.US.287.11.2
sp. zn. III. ÚS 287/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. února 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. listopadu 2010 sp. zn. Aprk 35/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. listopadu 2010 sp. zn. Aprk 35/2010.
Dříve, než mohl rozhodnout ve věci samé, musel Ústavní soud prověřit, zda jsou pro tento postup splněny všechny podmínky vymezené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost vykazuje celou řadu vad, jež jejímu projednání brání.
Podstatnou formální vadou projednávané ústavní stížnosti je absence stěžovatelova právního zastoupení. Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou fyzické a právnické osoby povinny nechat se v řízení před Ústavním soudem zastoupit advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Stěžovatel v úvodu svého podání sice deklaroval, že je "zastoupen předsedou ČAK určeným advokátem JUDr. P.", což však žádným způsobem nedoložil; zejména nepřiložil plnou moc advokáta k zastupování stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti. Fakticky stěžovatel tedy právně zastoupen nebyl.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel již v minulosti podal desítky ústavních stížností, přičemž ve většině případů nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V řadě případů stěžovatel v rozporu se skutečností deklaroval, že mu byl k zastupování před Ústavním soudem určen advokát postupem dle §18 odst. 2 zákona č. 85/1992 Sb., o advokacii. Následně byl stěžovatel vyzýván k odstranění vad podání a poučován o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude ústavní stížnost odmítnuta (srov. kupř. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, I. ÚS 467/09, I. ÚS 787/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 1204/10 či II. ÚS 1778/10, http://nalus.usoud.cz). Mnoho stěžovatelových ústavních stížností přesto muselo být odmítnuto z důvodu, že ani v dodatečné lhůtě vadu spočívající v absenci právního zastoupení neodstranil.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích (k tomu srov. stěžovateli známá usnesení sp. zn. II. ÚS 2200/10 či IV. ÚS 2991/10). Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat požadavek, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než při řádném zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího (stejného) poučení neefektivním a formalistickým.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro vady podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, aniž by se zabýval dalšími tvrzeními či návrhy stěžovatele či by jej vyzýval k odstranění dalších četných vad (např. nepřiložení kopie napadeného rozhodnutí).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj