ECLI:CZ:US:2011:3.US.2895.07.2
sp. zn. III. ÚS 2895/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. června 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti M. B., právně zastoupeného Mgr. Zuzanou Gáškovou, advokátkou AK se sídlem Soběšická 151, 638 00 Brno - Lesná, proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 31. 10. 2007 č.j. 192361/2007/23/IFN, spojené s návrhem na zrušení upraveného znění Jednacího řádu Zastupitelstva Ústeckého kraje, schváleného usnesením Zastupitelstva Ústeckého kraje č. 4/21Z/2007 ze dne 26. 9. 2007, za účasti Krajského úřadu Ústeckého kraje, Velká hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel, nezastoupený právním zástupcem, podal ústavní stížnost podáním ze dne 12. 11. 2007. Po výzvě soudce zpravodaje k odstranění vad podání byla řádně podaná ústavní stížnost doručena dne 15. 1. 2008. Tato stížnost splňovala požadavky, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 31. 10. 2007 č. j. 192361/2007/23/IFN, kterým byla odmítnuta žádost stěžovatele ze dne 8. října 2007 o poskytnutí podkladových materiálů pro jednání Zastupitelstva Ústeckého kraje a zápisu z jeho zasedání ze dne 26. září 2007. Odmítnutí žádosti bylo zdůvodněno odkazem na ochranu osobních údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, protože tyto podkladové materiály obsahovaly údaje o rodných číslech a adresách některých osob, přičemž tyto osoby neposkytly souhlas s jejich zveřejněním. Stěžovatel se domnívá, že toto rozhodnutí odporuje zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
Dále stěžovatel v petitu ústavní stížnosti požadoval, aby Ústavní soud zrušil upravené znění Jednacího řádu Zastupitelstva Ústeckého kraje, schválené usnesením Zastupitelstva Ústeckého kraje č. 4/21Z/2007 ze dne 26. 9. 2007 (dále jen "Jednací řád"), neboť se domnívá, že tento Jednací řád je v rozporu se zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Podle názoru stěžovatele byla shora uvedenými akty porušena jeho základní práva, zakotvená v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně právo na rovnost občanů v právech, uvedené v článku 1, právo na informace dle článku 17 odst. 1, právo na svobodné vyjadřování svých názorů dle článku 17 odst. 2, právo na poskytování informací o své činnosti orgány územní samosprávy dle článku 17 odst. 5 a dále právo občana podílet se na správě veřejných věcí dle článku 21 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření Krajského úřadu Ústeckého kraje, které bylo doručeno dne 6. 5. 2008 a replikováno stěžovatelem dne 12. 3. 2009.
Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených dokumentů, obsahu napadeného rozhodnutí a vyjádření účastníků Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Pokud jde o ústavní stížností napadené rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 31. 10. 2007 č. j. 192361/2007/23/IFN, nevyužil stěžovatel možnosti podat proti němu řádný opravný prostředek. Toto rozhodnutí obsahovalo poučení o právu podat proti němu odvolání k Ministerstvu vnitra České republiky do patnácti dnů ode dne oznámení rozhodnutí, stěžovatel však toto právo nevyužil. Lze dodat, že možnost podat odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti upravuje též ustanovení §16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, přičemž ust. §16 odst. 4 téhož zákona umožňuje též soudní přezkum rozhodnutí o odvolání podle soudního řádu správního.
Z principu subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Co se týče návrhu stěžovatele na zrušení Jednacího řádu Zastupitelstva Ústeckého kraje, je třeba konstatovat, že stěžovatel ve své stížnosti vůbec neuvádí, jakým konkrétním způsobem mělo tímto Jednacím řádem dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze poukazuje na to, které z pasáží a částí jednacího řádu on sám považuje za odporující zákonu č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), aniž by specifikoval, v čem má údajný protiústavní zásah vůči němu spočívat a jak se měl dotknout jeho subjektivních práv. Jen pro úplnost lze dodat, že pokud by snad tento Jednací řád nezákonně zasahoval do stěžovatelových práv, mohl by se proti němu bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu dle ust. §82 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Protože stěžovatel tento procesní prostředek nevyužil, je jeho ústavní stížnost v této části rovněž nepřípustná podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na výše uvedené, aniž by se zabýval meritem věci a dále se vyjadřoval k odůvodněnosti podání, Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, jako návrh nepřípustný, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatel navrhoval, aby Ústavní soud podle §83 zákona o Ústavním soudu rozhodl o uhrazení nákladů jeho právního zastoupení státem. Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno tomuto návrhu vyhovět.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2011
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj