ECLI:CZ:US:2011:3.US.3008.11.1
sp. zn. III. ÚS 3008/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Mgr. Richarda Bednáře, Exekutorský úřad Praha 10 se sídlem Na Plískavě 1525/2, Praha 10, zastoupeného JUDr. Janem Kubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14 proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 286/2011 ze dne 1. 8. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, který je soudním exekutorem, napadá svou ústavní stížností s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnického v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu v jeho výroku o nákladech odvolacího řízení.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení, bylo uvedené rozhodnutí vydáno v exekučním řízení, v němž provedením exekuce byl pověřen stěžovatel. Ten výrokem I. svého rozhodnutí ze dne 25. 3. 2011 zastavil soudem nařízenou exekuci, výrokem II. uložil oprávněnému povinnost zaplatit mu náklady exekuce a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Exekuce byla zastavena proto, že se nepodařilo dohledat postižitelný majetek povinného. Napadeným rozhodnutím bylo odvolacím soudem, který rozhodoval k odvolání oprávněných, pod bodem I. změněno usnesení vydané stěžovatelem ve výroku o nákladech exekuce tak, že povinnost k zaplacení nákladů exekuce stěžovateli byla stanovena povinnému, neboť podle zjištění soudu oprávnění zastavení exekuce nijak nezavinili. Ve výroku II. o nákladech řízení bylo usnesení exekutora potvrzeno a pod bodem III. napadeného rozhodnutí byla pak stěžovateli stanovena povinnost zaplatit oprávněným na nákladech odvolacího řízení částku 950,- Kč. Tento výrok byl soudem odůvodněn tak, že v odvolacím řízení byli oprávnění úspěšní a naopak soudní exekutor byl se svým požadavkem na úhradu nákladů exekuce proti oprávněným neúspěšný s tím, že soudní exekutor má v části rozhodování o nákladech exekuce postavení účastníka řízení, a proto bylo třeba rozhodnout o nákladech odvolacího řízení ve vztahu těchto účastníků.
Proti tomuto usnesení, a to proti jeho výroku pod bodem III. o nákladech odvolacího řízení, směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel v podstatě obecnému soudu vytýká to, že za shora popsané procesní situace nesprávně vyložil ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř., když stěžovatele jakožto soudního exekutora postavil naroveň účastníků řízení a zcela tak popřel jeho procesní postavení subjektu pověřeného provedením exekuce, v rámci čehož má postavení orgánu veřejné moci. Tímto výkladem soud podle stěžovatele zasáhl do shora označených práv a domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelem shora označených Ústavním soudem zjištěn nebyl. K výhradám stěžovatele, týkajícím se posouzení jeho postavení soudem v napadeném rozhodnutí, třeba odkázat na stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st-23/06, v němž tento soud poukázal na to, že exekutor má v průběhu exekuce dvojí postavení a jeho charakter se mění, přičemž třeba odlišovat vlastní exekuční činnost při vymáhání pravomocného rozhodnutí, kdy vystupuje jako veřejný činitel, od jeho postavení při rozhodování soudu o nákladech řízení, kdy je v postavení účastníka řízení, jakož i na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005, v němž bylo konstatováno, že soudní praxe je jednotná v tom, že v části exekučního řízení, v níž se jedná o nárocích exekutora na náklady exekuce, je soudní exekutor účastníkem řízení. Napadené rozhodnutí není s uvedeným v rozporu, a proto byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Pro úplnost třeba dodat, že pokud by bylo možno přisvědčit názoru stěžovatele, nemohl by tento být účastníkem řízení před Ústavním soudem, neboť jako orgán veřejné moci není nositelem lidských práv a svobod.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 1. listopadu 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu