ECLI:CZ:US:2011:3.US.3068.11.1
sp. zn. III. ÚS 3068/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Čapkou, advokátem ve Vyškově, Masarykovo nám. 13, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2011 č. j. 28 Co 101/2009-187, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, neboť má za to, že jeho vydáním byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud z ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí zjistil, že vedlejší účastník (v řízení před obecnými soudy žalobce) se domáhal po stěžovateli zaplacení částky 24.978,- Kč s příslušenstvím na základě žalobních tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle §409 obchodního zákoníku, a to ústní formou, když byly smluveny její podstatné náležitosti. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že dodal stěžovateli na základě dodacího listu vodoinstalační materiál v druhu a množství uvedeném v dodacím listu, a téhož dne byla vystavena faktura na částku 24.978,- Kč, stěžovatel však kupní cenu dodaného zboží neuhradil.
Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 30. 10. 2008 č. j. 7 C 8/2008-39 návrh žalobce na zaplacení výše uvedené částky zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 1.267,12 Kč s příslušenstvím potvrdil; rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 23.710,88 Kč odvolací soud změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit částku 23.270,88 Kč s příslušenstvím.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje skutková zjištění a právní závěry krajského soudu a na podporu tvrzení o porušení svého základního práva podrobně polemizuje se způsobem provádění a hodnocení důkazů ve zmíněném řízení. Podle stěžovatele se krajský soud náležitě nevypořádal s jeho právní argumentací a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnil. Stěžovatel dále krajskému soudu vytýká nesprávné provádění a hodnocení důkazů. V napadeném rozsudku stěžovatel spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud pravidelně zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (sp. zn. I. ÚS 68/93, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481). Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.
Stěžovatel své námitky v ústavní stížnosti opřel především o polemiku se skutkovými zjištěními krajského soudu a právním posouzením věci a žádá na Ústavním soudu, aby přehodnotil závěry krajského soudu tak, aby odpovídaly názorům stěžovatele. Staví tak Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Ústavní soud konstatuje, že krajský soud přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, vycházel z dostatečného množství relevantních důkazů, přičemž srozumitelně zdůvodnil, o které skutečnosti opřel své právní závěry, které jej vedly k vydání napadeného rozsudku. Nelze tak přisvědčit argumentaci stěžovatele o nedostatečně prováděném dokazování a nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí.
Ústavní soud tedy v napadených rozhodnutích nezjistil porušení základních práv stěžovatele. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu