ECLI:CZ:US:2011:3.US.3085.08.1
sp. zn. III. ÚS 3085/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného Mgr. Martinem Kainem, advokátem advokátní kanceláře Ferenc & spol., se sídlem Dlouhá 141, 261 01 Příbram II, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 10. 2007 č. j. 2 T 120/2006-239, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2008 č. j. 9 To 501/2007-268 a proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 3 Tdo 823/2008, za účasti 1) Okresního soudu v Příbrami, 2) Krajského soudu v Praze a 3) Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu bylo dne 17. 12. 2008 doručeno podání, v němž stěžovatel svou včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá v záhlaví označená soudní rozhodnutí a domáhá se jejich zrušení.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a k porušení rovnosti účastníků řízení dle článku 37 odst. 2 Listiny.
K porušení práva na spravedlivý proces došlo podle stěžovatelova názoru tím, že obecné soudy vadně hodnotily provedené důkazy, zejména pak usvědčující výpověď spoluobviněného M. Z. a zprávu poškozené společnosti GE Money Multiservis a. s., označující stěžovatele jako "podprůměrného dealera". Rovnost účastníků řízení ("rovnost zbraní") byla podle stěžovatele porušena tím, že se soudy řádně nevypořádaly s námitkami, které stěžovatel vznášel v průběhu řízení, neprovedly důkazy, které navrhoval, a neodůvodnily řádně svá rozhodnutí. Obecným soudům se prý nepodařilo zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nesplnily tak povinnost, která je jim uložena v ust. §2 odst. 5 trestního řádu.
Stěžovatel dále vytýká obecným soudům, že nesprávně posoudily skutek, kladený mu za vinu, jako trestný čin úvěrového podvodu, aniž by se zabývaly otázkou, zda jednání, které je mu kladeno za vinu (tj. uvedení nepravdivého údaje o zaměstnání a o výši mzdy M. Z. ve smlouvě o úvěru) je v příčinné souvislosti s tím, že M. Z. nesplácel dlužné částky. Ve skutečnosti prý bylo nesplácení dluhu způsobeno objektivními důvody (nutností řešit tíživou bytovou situaci), nikoliv tím, že M. Z. pracoval jinde, než bylo uvedeno v úvěrové smlouvě. I kdyby jednání, kladené stěžovatelovi za vinu, bylo lze označit za prokázané, což on rezolutně popírá, tak prý nedosáhlo konkrétního stupně nebezpečnosti pro společnost vyššího než nepatrného a nemělo být tedy posuzováno jako trestný čin.
II.
Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí obecných soudů se podává následující:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 18.10. 2007 č. j. 2 T 120/2006-239 byl stěžovatel (v trestním řízení "obviněný") společně s již předtím odsouzeným M. Z. uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. (zkratkou "tr. zák." je označen tehdy platný trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a byl mu uložen peněžitý trest ve výměře 60.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Skutku se stěžovatel dopustil (zkráceně řečeno) tím, že dne 12. 5. 2005 v Jincích, jako zástupce společnosti GE Money Multiservis a. s., při uzavírání úvěrové smlouvy na částku 97.300,- Kč, určené na koupi motorového vozidla M. Z., uvedl úmyslně nepravdivý údaj o tom, že M. Z. je zaměstnán ve společnosti Saint Gobain Slévárna s. r. o. v Králově Dvoře a jeho čistý měsíční příjem činí 17.560,- Kč, ačkoliv věděl, že M. Z. tam již zaměstnán není. Dlužník M. Z. poté věřitelské společnosti neplatil dohodnuté splátky úvěru a zakoupené vozidlo prodal další osobě.
Stěžovatelovo odvolání proti odsuzujícímu rozsudku bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2008 č. j. 9 To 501/2007-268. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce dovolání, které bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 3 Tdo 823/2008.
V průběhu trestního řízení obviněný A. H. popíral spáchání trestného činu úvěrového podvodu a uváděl, že při sepisování podkladů pro úvěrovou smlouvu vycházel z údajů M. Z. o jeho zaměstnání a výši příjmů, o nichž se domníval, že jsou pravdivé. Zpochybňoval také příčinnou souvislost mezi nepravdivým údajem o zaměstnání a o výši výdělku M. Z. a mezi škodou, která vznikla poškozené úvěrové společnosti. Ve skutečnosti prý M. Z. pracoval "na černo" u jiného zaměstnavatele a dosahoval dostatečného výdělku, který však nepoužil na splátky dluhu, nýbrž na jiné účely; toto jednání však prý nelze A. H. přičítat k tíži.
Obecné soudy tuto obhajobu neakceptovaly; závěr o stěžovatelově vině opřely především o výpověď spoluobviněného M. Z., který potvrdil, že A. H. při uzavírání úvěrové smlouvy se s ním domluvil a věděl tudíž o tom, že údaje o zaměstnání a výdělku dlužníka jsou nepravdivé. Soud provedl též další písemné důkazy.
III.
Ústavní soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že jako zvláštní orgán ochrany ústavnosti zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ke kasaci napadených rozhodnutí by mohl Ústavní soud přikročit toliko tehdy, pokud by jimi byla porušena základní práva stěžovatele, chráněná ústavními předpisy. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, že jeho posláním není přehodnocovat dokazování a minuciózně kontrolovat jakýkoli dílčí krok probíhajícího soudního řízení. Ústavní soud, respektující ústavní princip dělby moci a princip minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů a jiných státních orgánů, může přikročit ke kasaci jejich rozhodnutí toliko v případě hrubých excesů a vybočení z pravidel spravedlivého procesu.
V projednávané věci Ústavní soud žádný protiústavní zásah do základních práv stěžovatele nezjistil.
Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy své skutkové a právní závěry podrobně a přesvědčivě zdůvodnily. Ústavní soud jejich argumenty sdílí a pro stručnost na ně odkazuje.
Přitakat lze toliko stěžovatelovým námitkám proti tomu, že soudy první a druhé instance v odůvodnění svých rozhodnutí zbytečně akcentovaly hodnocení, vypracované poškozenou společností, která stěžovatele označila jako "podprůměrného dealera", aniž by zdůvodnily, jaký závěr by měl z tohoto hodnotícího úsudku vyplývat pro posouzení viny pachatele. Také apodiktické tvrzení prvoinstančního soudu, že je mu "z úřední činnosti známo, že k obdobnému jednání v tomto bazaru obžalovaného dochází, byť to s trestnou činností nijak nesouvisí", je nepatřičné. Pakliže by soud takové informace chtěl využít k důkazním účelům, musel by je konkretizovat a podrobit kontradiktornímu projednání v rámci dokazování; v podobě, reprodukované v odůvodnění rozsudku, jsou tyto informace pro dokazování bezcenné a znevýhodňují obžalovaného, který neměl příležitost se k nim vyjádřit.
Tyto výtky proti postupu obecných soudů však nedosahují ústavněprávní dimenze a nemohou nic změnit na závěru, že rozhodnutí, napadená ústavní stížností, jsou věcně správná.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv, a proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu