ECLI:CZ:US:2011:3.US.3091.11.1
sp. zn. III. ÚS 3091/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti stěžovatele TeliaSonera International Carrier Czech Republic, a. s., se sídlem Praha 3, K Červenému dvoru 25a, Centrum NAGANO IV, zastoupeného JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97 proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 49 Co 409/2008 ze dne 30. 6. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces zaručovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva vlastnického zaručovaného čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i porušení čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu (jím ve stížnosti nesprávně označené jako usnesení), který změnil žalobě stěžovatele na zaplacení částky 13.300,- Kč s příslušenstvím - jako bezdůvodného obohacení - vyhovující rozsudek soudu I. stupně. V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel v rovině jednoduchého práva, bez bližší ústavně právní argumentace, dává najevo nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu, jemuž v podstatě vytýká nesprávné právní posouzení věci.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud především připomíná, jak plyne z jeho dosavadní obecně přístupné judikatury, že není součástí soustavy obecných soudů a těmto soudům není nadřízen. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nepřísluší mu posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, zhodnocení dokazování provedené obecnými soudy není oprávněn "přehodnocovat" a do činnosti obecných soudů proto může zasahovat pouze v těch případech, jestliže jejich rozhodnutím či jiným zásahem dojde k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl. Odvolací soud, jak patrno z obsahu jeho rozhodnutí, věci věnoval náležitou pozornost a své rozhodnutí řádně zdůvodnil, když objasnil důvody, pro které učinil závěr o nedostatku aktivní legitimace stěžovatele v daném řízení. Proto lze na toto zdůvodnění odkázat. Napadené rozhodnutí, vydané odvolacím soudem po náležitém poučení (§213b a §118a o. s. ř.), dostatečně objasňuje učiněné závěry a nevykazuje tak prvky libovůle. Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z toho vyvozenými, což by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C. H. Beck, 1995), v daném případě zjištěn nebyl.
Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, v posuzované věci neshledal, a proto z uvedených důvodů ústavní stížnost jako neopodstatněnou odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 1. listopadu 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu