ECLI:CZ:US:2011:3.US.3161.11.1
sp. zn. III. ÚS 3161/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti společnosti ALACRAN s. r. o., se sídlem v Praze 10, Na Výsluní 201/13, zastoupené JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem se sídlem v Domažlicích, nám. Míru 143, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 14 C 100/2010 ze dne 6. 6. 2011 a Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Co 350/2011 ze dne 25. 7. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí, bylo prvým z nich podle ustanovení §96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno řízení o žalobě směřující proti žalovanému stěžovateli na vydání potvrzení o zaměstnání poté, co žalobce vzal svou žalobu proti stěžovateli zpět. Dále soud I. stupně napadeným usnesení rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a stěžovateli stanovil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8.400,- Kč. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením §146 odst. 2 o. s. ř., když vycházel ze závěru, že ke zpětvzetí důvodně podané žaloby došlo pro chování žalovaného stěžovatele, který řádné potvrzení o zaměstnání doručil žalobci teprve po podání žaloby, přitom k námitkám stěžovatele o nesoučinnosti žalobce soud poukázal na ustanovení §313 odst. 1 zákoníku práce, z něhož plyne povinnost zaměstnavatele vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o zaměstnání a tato povinnost není vázána na žádnou součinnost zaměstnance. Proti výroku o nákladech řízení podal stěžovatel odvolání, o němž odvolací soud rozhodl druhým ze shora označených rozhodnutí tak, že usnesení soudu I. stupně, jež z důvodů, které rozvedl, posoudil jako věcně správné, potvrdil a stěžovateli stanovil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 800,- Kč.
Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel s poukazem na svou předchozí připravenost předat žalobci předmětné potvrzení a jeho nesoučinnost obsáhle oponuje závěru obou soudů o důvodnosti podané žaloby, odvolacímu soudu také vytýká, že neprovedl navržené důkazy s tím, že uvedený postup soudů považuje za nezákonný, nespravedlivý a zasahující do shora označených základních práv.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení řádným způsobem zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě, kdy, jak nutno dodat, obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými procesními předpisy a ustálenou soudní praxí, podle níž i důvodnost podání návrhu je třeba uvažovat procesně, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce, stalo a na zdůvodnění napadených rozhodnutí tak lze odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jeho stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu