ECLI:CZ:US:2011:3.US.3166.11.1
sp. zn. III. ÚS 3166/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. H., právně zastoupeného JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem AK se sídlem nám. Míru 143, 344 01 Domažlice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2011 č. j. l Afs 42/2011-209, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. října 2011, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 24. října 2011, se stěžovatel domáhal zrušení výroku pod bodem I rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2011 č. j. l Afs 42/2011-209.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2011 č. j. l Afs 42/2011-209 bylo rozhodnuto, že výroky pod body I až XIII a XV až XXIV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2011 č. j. 57 Af 40/2010 - 153 se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II Nejvyšší správní soud rozhodl, že kasační stížnost proti výroku pod bodem XIV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2011 č. j. 7 Af 40/2010 - 153 se zamítá. Ve výroku pod bodem III Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti výroku XIV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2011 č. j. 57 Af 40/2010 - 153 a ve výroku pod bodem IV Nejvyšší správní soud rozhodl, že žalobci (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti proti výroku XIV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2011 č. j. 57 Af 40/2010 - 153.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/01 a sp. zn. II. ÚS 143/2000, dostupná v internetové databázi NALUS).
Jak bylo výše uvedeno, ústavní stížností napadeným výrokem pod bodem I rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2011 č. j. l Afs 42/2011-209 byly zrušeny výroky pod body I až XIII a XV až XXIV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2011 č. j. 57 Af 40/2010 - 153 a věc byla v tomto rozsahu vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
V souzené věci tedy bude před Krajským soudem v Plzni probíhat další řízení a není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání konečného rozhodnutí, neboť stěžovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, neboť tak může učinit až po doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť neshledal důvod k postupu podle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj