ECLI:CZ:US:2011:3.US.3197.10.1
sp. zn. III. ÚS 3197/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného Mgr. Ivanem Stránským, advokátem v Jeseníku, Masarykovo nám. 151/22, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2010 č. j. 21 Cdo 3454/2009-216, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhuje zrušení shora uvedeného usnesení, neboť má za to, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl jako opožděné dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2008 č. j. 16 Co 201/2008-180, ve znění opravného usnesení ze dne 24. února 2009 č. j. 16 Co 201/2008-193.
Nejvyšší soud vyšel ze zjištění, že doporučená zásilka, obsahující rozsudek odvolacího soudu ze dne 10. 12. 2008, byla doručena tehdejšímu zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. P. L., dne 16. 1. 2009. Stěžovatel proti tomuto rozsudku podal u Okresního soudu v Jeseníku (osobně do podatelny) prostřednictvím svého zástupce advokáta Mgr. I. S., který byl stěžovateli na jeho žádost ustanoven soudem prvního stupně pro ochranu jeho zájmů v dovolacím řízení, dovolání datované 20. 4. 2009. Protože rozsudek odvolacího soudu obsahuje správné poučení o přípustnosti dovolání, uplynula stěžovateli lhůta k podání dovolání dnem 16. 3. 2009. Vzhledem k tomu, že opravné usnesení ze dne 24. února 2009 se netýká dovoláním napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nemá jeho doručení tehdejšímu zástupci stěžovatele, advokátovi JUDr. P. L., dne 27. 2. 2009 za následek opětovný běh lhůty k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal dovolání až dne 20. 4. 2009, tedy po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty, Nejvyšší soud, s ohledem na §240 odst. 2 věty první OSŘ, dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že dne 18. 2. 2009 podal k Okresnímu soudu v Jeseníku žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů za účelem podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Uvádí, že v případě, že by dovolatel nebyl zastoupen advokátem a požádá soud o ustanovení zástupce, běží lhůta k podání doplnění dovolání až od právní moci usnesení, kterým bylo žádosti vyhověno. Soud prvního stupně ustanovil stěžovateli zástupce z řad advokátů až dne 27. 3. 2009 usnesením, doručeným Mgr. I. S. dne 2. 4. 2009. Podle stěžovatele tak zjevně soud prvního stupně považoval podání stěžovatele ze dne 18. 2. 2009 za dovolání (byť bez řádných náležitostí) a zároveň za žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že lhůta pro podání, resp. doplnění dovolání začala běžet po právní moci usnesení, jímž mu byl ustanoven zástupce pro podání dovolání.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Namítané porušení základních práv Ústavní soud neshledal. Naopak po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím a s argumenty obsaženými v ústavní stížnosti nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že rozhodnutí dovolacího soudu je přesvědčivé a lze je z hlediska ústavnosti aprobovat. Dovolací soud odmítl dovolání stěžovatele po zjištění, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen tehdejšímu zástupci stěžovatele dne 16. 1. 2009, a stěžovatel podal dovolání prostřednictvím svého zástupce, který mu byl na jeho žádost ustanoven, dne 20. 4. 2009. Tvrzení stěžovatele, že jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení ze dne 18. 2. 2009 soud prvního stupně považoval za dovolání a zároveň za žádost o ustanovení zástupce, Ústavní soud nepovažuje za odůvodněné. Ze spisu, vedeného u Okresního soudu v Jeseníku, sp. zn. 4 C 13/2007, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývá, že podání stěžovatele ze dne 18. 2. 2009 je žádost o "ustanovení bezplatného advokáta k dovolání k Nejvyššímu soudu", nikoli dovolání. Ostatně i z odůvodnění Nejvyššího soudu, jak je výše citováno, vyplývá, že tento soud vychází z toho, že dovolání stěžovatele bylo podané dne 20. 4. 2009. Nejvyšší soud, s odkazem na výše uvedené důvody, oprávněně odmítl dovolání stěžovatele jako opožděné.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu